Hipologický slovník

© 2001-2006

 

Navštivte

zajímavé stránky

o koních:

A       B       C       Č       D       E       F       G       H       CH     

        

I        J             L     M        N       O       P       R

      Š       T       U             W      Z       Ž

 

S námi jste na koni...

EQUIWEB.cz koňský server

 

A

airs – nadzemní cviky španělské vysoké školy. Figury: levada (výchozí), pesada, courbetta, croupada, balottada a  capriola.

akce – způsob předvádění končetin při pohybu z hlediska výšky chodu a jeho prostornosti. Je podmíněna anatomickou stavbou končetin; je vysoká nebo nízká – plochá s určitými přechodnými typy. Různá plemena a druhy koní mají svou zvláštní akci: vysokou (kočárový kůň), nízkou (dostihový kůň), plochou.

akupunktura – léčebné vpichování jehel do určitých částí těla.

alkaloidy – fyziologicky výrazně účinné, většinou jedovaté dusíkaté látky rostlinného původu

anglická polokrevná plemena a kmeny – plemena a kmeny teplokrevných koní ovlivněná anglickým plnokrevníkem

anglický nánosník nejjednodušší typ nánosníku. Používá se rovněž jako ohlávka s kroužkem k připevnění lonže.

anglický plnokrevník – kůň, jehož předci jsou registrováni v General Stud Book, vydané v r. 1791. Byli do ní zapsáni všichni významní koně podílející se na vzniku anglického plnokrevníka od r. 1680. Plemeno nejrychlejších teplokrevných koní, vyšlechtěných v Anglii, využívaných pro dostihy.

anglický polokrevník – teplokrevný kůň, jehož jeden z rodičů je anglický plnokrevník, nebo má ve svém rodokmenu anglické plnokrevné předky. Podle podílu plnokrevníků v rodokmenu se říká, že polokrevník je „vysoko v krvi“ nebo „nízko v krvi“.

anglický skok – překážka ve steeplechase, skloněná bariéra, příkop, živý plot, zvýšený doskok

anglomanie – upřednostňování anglického plnokrevníka v chovu.

arabská polokrevná plemena a kmeny – plemena a kmeny teplokrevných koní ovlivněné arabským plnokrevníkem.

arabský čistokrevný kůň – arabský kůň bez příměsi jiné krve.

arabský plnokrevník – čistokrevné plemeno teplokrevných koní vyšlechtěných v Arábii., jehož jeden z rodičů je arabský plnokrevník nebo který má ve svém rodokmenu arabské předky.

arabský polokrevník – teplokrevný kůň, jehož jeden z rodičů je arabský plnokrevník, nebo který má ve svém rodokmenu arabské předky.

autochtonní (původní) plemeno – plemeno, které se zachovalo původní charakterické vlastnosti. Jeho chov mívá v dané oblasti historii.

 

B

ballotada – ztotožňuje se s croupadou, ale s tím rozdílem, že kůň při přitažení zadních nohou obrátí kopyta tak, že jsou

zezadu vidět podkovy. Hřbet koně se blíží horizontále. Výkon je přípravou pro nejtěžší figuru: capriolu.

bandáž – pružný obvaz, kterým se stahují holeně jezdeckých a dostihových koní, mají ochránit šlachy před záněty, údery a zamezit vzniku návních kostí na končetinách.

bariéra – jednoduchá překážka, používaná při výcviku koní nebo ve skokových soutěžích.

barva koně – platí následující terminologie: ryzák – světlý ryzák, ryzák, tmavý ryzák, černý ryzák; isabela – světlá isabela, isabela, tmavá isabela; plavák – světlý plavák, plavák, tmavý plavák, šedý plavák; hnědák – světlý hnědák, hnědák, tmavý hnědák, šedý (srnčí) hnědák, černý hnědák; běloušvybělující: bělouš, žlutý bělouš, šedý bělouš; nevybělující: červený bělouš, hnědý bělouš, černý bělouš, mourek; strakáč; albín – žlutá srst na nepigmentované kůži; skvrnitý bělouš – (hermelín)

bedra – část páteře mezi posledním hrudním obratlem a kostí křížovou. Mají být kratší až střední, dostatečně široká, silná, mírně klenutá, esovitě přecházet v pánev. Nežádoucí jsou bedra dlouhá, úzká.

bělouš – typ zbarvení s velkou variabilitou. Čistě bílý kůň může být albín s červenýma očima ( velmi vzácný, neschopný života ), leucin s modrýma očima ( rovněž velmi vzácný ) anebo kůň s kůží, kopyty a očima normálně pigmentovanýma, proto se někdy označuje jako vybělující ( v angličtině ). Tito bělouši jsou buď vybělující nebo nevybělující. Vybělující se rodí tmaví a během dospívání jejich srst zbělá, nevybělující mají obyčejně srst smíšenou, bílé a barevné chlupy promíchané po celém těle nebo v určitých vzorech. Podle toho se označují buď podle barvy ( červení, rezaví, šedí bělouši ), nebo vzoru ( mourek, mušák, pstružák, jablečňák, grošák apod. ).

bérce – část pánevní končetiny mezi klouby kolenním a hlezenním. Svalstvo bérce má být mohutně vyvinuto. U jezdeckých koní má být bérec při dobrém osvalení dlouhý, u tažných koní kratší, avšak široký.

bič – součást vybavení vozataje nebo kočího. Slouží k ovládání koní.

bičík – rákoska, součást vybavení pro jezdce, sloužící k pobídce koně.

biorytmus – periodické procesy organismu, zřejmé z pravidelného střídání doby činnosti a doby klidu či spánku během určitého časového období ( den, rok )

bílá čára  ( linea alba ) – je asi 0.5 cm široký pruh kopírující tvar kopyta mezi rohovým chodidlem a chodidlovým okrajem. Bílá čára je nepigmentovaná rohovina.

blajdeka – dečka s kapsami, do nichž se vkládají olověné destičky, aby kůň měl v sedle předepsanou hmotnost. Umísťuje se pod sedlo a je součástí mrtvé váhy.

blinkers – stínidla na očích koně. Zabraňují pohledu do stran.

blistr – mast vhodná k léčbě vteklých kloubů, šlach, šlachové pochvy nebo okostice.

bookmaker – příjemce sázek na pevné kurzy, které se sám stanoví podle pravděpodobnosti vítězství nebo umístění koně.

březost – filozofický stav klisny od oplodnění do porodu.

buk – přijímá sázky bez licence, nezákonně

 

C

caplování – nepřirozený způsob chodu nedočkavého koně (přechod mezi krokem a klusem)

cígle – otěže

capriola – nejtěžší figura vysoké školy, původně byla bojovým cvikem. Kůň se energicky vymrští mohutným odrazem šikmo vzhůru a před dosažením vodorovné polohy prudce vytrčí obě zadní končetiny směrem dozadu. Je to obdoba skoků koz, odtud jméno (capra = koza). Pro koně je skok náročný střídáním vysokého stupně sebrání se značným sevřením v hleznech a následného rychlého uvolnění. Pro tuto náročnost předvádějí capriolu jen nejtalentovanější koně.

croupada – další z figur vysoké školy. kůň se odrazí z levady a provede skok šikmo vzhůru, přičemž stáhne zadní nohy pod sebe. Jeho tělo je téměř vodorovně.

courbetta – další z nejtěžších figur vysoké školy. Jde o opakované croupady směrem kupředu, bez doteku země předními končetinami. Skok má tři fáze – přechod z piaffy do levady, odskok z levady a doskok opět do levady. Špičkoví koně, specialisté na tuto figuru, mohou tyto skoky opakovat několikrát za sebou.

crack – výraz pro vynikající sportovní koně

cross-country – jízda na koni krajinou

croupada – nadzemní cvik španělské školy. Kůň se z levady odrazí skokem šikmo vzhůru a stáhne zadní nohy pod sebe.

cval – kalup, galop. Třídobý chod, který se skládá z řady po sobě následujících cvalových skoků, mezi nimiž se na chvilku kůň ocitá ve volném vznosu. Rozeznáváme cval sebraný, pracovní, střední a prodloužený.

 

Č

čabraka – okrasná, často bohatě zdobená pokrývka, používaná na koně nebo pod sedlo

čárka – jednotka pro měření výšky koně v kohoutku. Čárka = 0.219 cm.

čelenka – část uzdečky obepínající čelo koně

čisté nohy – nohy, na nichž nejsou rousy, např. suffolka nebo clevelandského hnědáka

čistokrevný kůň – zástupce určitého plemene bez jakýchkoliv cizích vlivů, např. čistokrevný arab, čistoktevný shetland apod. Většina koní není čistokrevná, při vytváření plemen se uplatňují koně jiného původu.

čtyřspřeží – spřežení čtyř koní v párech za sebou.

 

D

degenerace – zeslabení či ztráta jedné nebo několik životně důležitých funkcí či životaschopností

dědičnost – vlastnosti organismu zajišťující nepřetržité propojení jednotlivými generacemi, které podmiňují vývoj jedince ve stanovených podmínkách prostředí. Jev, při kterém se rodiče a potomstvo chovají stejným způsobem v podobných podmínkách. Podobné plodí podobné. Je však nutno brát v úvahu hlediska vývojová, dynamická a životní podmínky.

dědivost – důležitý genetický ukazatel chovu, označovaný symbolem h2 (heritabilita). Vyjadřuje podíl z celkové fenotypové proměnlivosti podmíněný dědičností. Výkonnostní vlastnosti koní mají nižší až střední dědivost, mechanika pohybu má dědivost vyšší. Odhady dědivosti jsou však velmi závislé na charakteru dat hodnotících jednotlivé vlastnosti.

derby – mezinárodní název nejvýznamnějšího klasického dostihu zpravidla na 2400 m. Chovatelská zkouška pro tříleté hřebce a klisny anglického plnokrevníka, při níž startující koně nesou v sedle stejnou hmotnost, pouze klisny mají úlevu 1.5 kg.

diagnostika – nauka o poznávání chorob

distance dostihu – vzdálenost, na jakou se dostih běží.

distance před cílem – označení vzdálenosti 200m před cílem, od tohoto bodu se nejpřísněji posuzují přestupky.

distancovat jezdce – odebrat mu jezdeckou licenci

distanční jízda – jízda pod sedlem nebo v zápřeži na větší vzdálenosti. Kůň v ní prokazuje své výkonnostní dispozice.

dostih mrtvý – součastné vítězství dvou nebo více koní

dotace – peněžitá odměna vyplácená majitelům vítězných a umístěných koní

doupě – dutina v rohové kopytní stěně, posuzuje se jako vada

dostihový dres – oblečení dostihového jezdce, sestávající z bílých kalhot, barevné blůzy (v registrované kombinaci majitele koně) a čapky

dostihový kůň – kůň chovaný výhradně pro dostihy, původem většinou plnokrevník nebo klusák. Výjimečně se pro určitý typ dostihů používají i jiná plemena.

drezúrajezdecká disciplína, při níž kůň předvádí v soubor speciálních cviků předepsaným způsobem.

dvojitá uzda – uzda se dvěma udidly, používaná v případě dobře vycvičených koní, např. při drezúře.

 

E

ekipa – skupina jezdců s koňmi ( stáj, země ), kteří se společně účastní sportovních soutěží.

elektrokardiografie – EKG, zaznamenávání elektropotenciálů vznikajících srdeční činností

etologie – věda, zabývající se studiem životních projevů a chování živočichů

ex aequo – výraz pro nerozhodný stav v soutěži.

exteriér – zevnějšek koně posuzovaný na základě tělesných tvarů a jejich celkové souměrnosti.

 

F

falešná žebra – pět párů zadních žeber, která nejsou pevně napojena na hrudní kost.

FEI – zkratka Féderation equestre Internationale – mezinárodní jezdecká federace, vedoucí instituce světového jezdeckého sportu.

fenotyp – výsledek spolupůsobení dědičného základu a prostředí. Za určitých podmínek měřitelná funkce genotypu.

festle – spěnka

figury klasické – pozemní cviky vysoké školy, které se staly součástí drezurních soutěží – např. pasáž a piaf

flegmatičnost – nízká vzrušivost

flémování – při flémování kůň zdvihá a obrací na ruby horní pysk. Reaguje tak na nezvyklou chuť či pach.

flígr – kůň, který podává nejlepší výkony na krátkých vzdálenostech ( 1000 až 1400 m ). Typickým představitelem byl hřebec Hároš.

francouzský postoj – nepravidelný postoj předních končetin. Jedna noha je ze spěnkového kloubu rozevřená.

francouzský skok – překážka ve steeplechase. Dva živé ploty, mezi nimi je suchý příkop.

fullpace – maximální rychlost koní v dostihu, případně tréninku

 

G

galop – cval

generální handicap – pořadí, v kterém jsou koně seřazení podle kvality. Ta je vyjádřena hmotností, kterou by ten který kůň měl nést oproti soupeřům, aby všichni měli stejnou šanci zvítězit. Handicap se mění po každém dostihu podle výkonu každého jednotlivce. Každoročně je pak definitivně uzavřen na konci sezóny.

genotyp – souhrnné dědičné založení jedince. Soubor genů v buňce. V širším významu se hovoří o genotypu jedince, v užším o genotypu vybrané vlastnosti. Genotyp se může projevit v určitém prostředí měřitelnou formou, a to fenotypem.

gig – lehký dvoukolový jednospřežní kočárek.

gymkhana – soutěž složená z nejrůznějších disciplín převážně hravého charakteru

 

H

hack – uznaný typ lehkého jezdeckého koně.

hadí příkop – překážka ve steeplechase. Odskok je položen výše než doskok, mezi nimi je vodní příkop.

hakamore bezudidlová uzda působící prostřednictvím páky na nos koně. Dává se koním, kteří odmítají nosit udidlo zvláště při skocích.

halali – mezinárodní výraz pro zakončení honební jízdy

halfra – ohlávka

handicap generální – viz generální handicap

háček na kopyta – pomůcka, kterou odstraňujeme nečistoty z kopyta.

házlerin – nákrčník

heat – mezinárodní výraz pro rozjížďky klusáckých dostihů, které se jedou nadvakrát nebo natřikrát a při nichž vítězí kůň, který dosáhne celkově nejkratšího času

hecpajč – dostihový jezdecký bičík

heka – překážka v podobě živého plotu

hierarchie – přesné pořadí podle sociálního postavení ve stádě

hipiatrie – léčení koní

Hipologické muzeum ve Slatiňanech – zámeček, v němž jsou umístěny vzácné umělecké originály a unikátní odborné sbírky s hipickou tematikou. Jeden salónek je vyhražen trofejím a památce slavného jezdce kpt. Rudolfa Poplera.

hipologie – nauka o koních

hipomanes – ploché želatinózní útvary vypuzované klisnami po porodu, zbytky histiotrofní výživy (způsob vyživování do vytvoření placenty), tzv. „chlebíček“

hippometr – tenká kovová roura rozdělená na dvou stranách na cm a mm od 0 do 2000 mm. Dá se rozložit na 4 díly a znovu složit. Lze na ni nasadit a proti sobě posunovat 2 příčná ramena (50 cm dlouhá, pohyblivá, na jednom konci zahrocená a na druhém hranatá)

hippometrické kružítko – pomocí něho se měří se délkové, šířkové a hloubkové (pohodlněji) rozměry koně. Má ramena dlouhá 75 cm. Je opatřeno škálou rozdělenou na cm a na mm a vyrytou do kovového půlkruhu na způsob úhloměru upevněného k jednomu konci kružítka. Druhé rameno s indexem se pohybuje po onom půlkruhu, na němž se odečítá v cm a mm rozevření konců kružítka. Hroty kružítka jsou tupé, jsou-li dřevěné nebo kovové, jsou opatřeny na konci kuličkou.

hlezna nízko nad zemí – krátké záprstní kosti zadních končetin prozrazují velkou sílu odrazu koně při skoku.

hlezna vysoko nad zemí – dlouhé záprstní kosti zadních končetin jsou považovány za chybu.

hloubka hrudníku – vzdálenost od nejvyššího bodu kohoutku k pod ním ležícímu bodu na hrudní kosti. Hloubka hrudníku je významná pro funkci kardiorespiračního ústrojí.

hnědák – kůň hnědé barvy, ocas a hříva jsou však vždy černé. Podle základního zbarvení lze odlišit různé druhy hnědáků ( světlý, červený, kaštanový, tmavý a černý ). Posledně jmenovaný je jako uhel, najdete však světlou srst kolem huby a ve slabinách.

holeň – třetí kost záprstní a dvě kosti bodcové. Odpovídá záprstní (metakarpu). Aby byla holeň zatěžována rovnoměrně, musí být nasazena svisle. Pokud se vychyluje z osy, je narušena pravidelnost chodu a mohou vznikat kostní výrůstky (exostosy).

hřbílko – pomůcka k čištění koně od prachu a nečistot. Může být kovové, gumové nebo plastové.

hřebčín – chovné zařízení k reprodukci plemene. Jsou v něm soustředěny klisny nejlepší kvality, k nimž jsou podle potomstva přiděleni geneticky prověření plemeníci. Poměr klisen k plemeníkům bývá 10:1 až 25:1.

hřebčinec – instituce soustřeďující vybrané (licentované) hřebce, zajišťující plemenitbu v určených zemských oblastech přidělením na určité připouštěcí stanice v jarním připouštěcím období (zpravidla únor až červenec). Po ukončení připouštěcí sezóny se hřebci vracejí zpět do hřebčince.

hřebec – samec koně starší než čtyři roky. Plemenný hřebec je vybraný za způsobilého k plemenitbě, je licentován.

hřebeček – nekastrovaný mladý kůň do tří let stáří.

hřebelcování – kartáčování, při němž zbavujeme srst nečistot a zlepšujeme tak její vzhled i stav.

hřeben na hřívu – slouží k česání žíní a protrhávání

hřebení – porod klisny

hřebice – výraz pro mladou, dosud nezapuštěnou klisnu

hříbárna – zařízení, kde se pastevně chovají odstavená hříbata tj. od 4 až 6 měsíců, až do zařazení do výcviku. Bývá obyčejně při hřebčíně.

hříbě – mládě koně do věku tří let.

hříběcí – nakažlivé onemocnění zejména mladých koní vyvolávané streptokoky

hříva – dlouhé chlupy na hřebenu krku koně. U divokých koní je krátká a vztyčená, u domácích dlouhá. Upravuje se různým způsobem. Někdy se stříhá nakrátko, jindy se zkracuje nebo stupňovitě sestřihuje. Často se zaplétá nebo vyvazuje do uzlíků.

huláni – lehké jezdectvo původně působící v polském vojsku. Od 19. století zavedeni i v jiných armádách.

hunter – mohutný honební kůň se zvláště vyvinutými skokovými vlastnostmi.

husaři – jezdectvo uherské armády zavedené v 15. století.

hůlková míra – pomocí ní měříme koně. Zhotovuje se ve tvaru vycházkové hole s vysunutou čtyřhrannou kovovou tyčí, na

níž je vyryta stupnice v cm a z níž lze vysunovat krátké vodorovné ramínko k stanovení výškových rozměrů. K tyči je ještě zasunuto jedno ramínko, které se našroubuje na druhý konec hole k stanovení délky koně.

hýblo – páka, která je součástí uzdy a na jejíž délce je závislá síla působení uzdy na tlamu koně.

hybrid – produkt křížení mezi různými druhy tedy i mezi koněm a jeho příbuznými (oslem, zebrou aj.)

hyrda – proutěná překážka, vysoká 1.20 m.

 

CH

chambon – zařízení sloužící k ovládání koně na lonži, které zvířeti dává značnou volnost pohybu dopředu i do stran. Nedovoluje mu zvedat hlavu, protože působí na pásek v týlu a na nervové centrum koně v tomto místě. Kůň se učí pohybovat se na lonži s uvolněnou, skloněnou šíjí v rovnováze bez tvrdého působení na jeho tlamu. Takové uvolnění má příznivý vliv na rozvoj a utváření hřbetního svalstva.

charabanc – dlouhý otevřený vůz, ve kterém jsou lavice pro cestující umístěny podél bočnic. Název je odvozen od francouzského char a banc – vůz s lavicemi.

charakter (povaha) – souhrn psychických vlastností. Posuzuje se podle spolehlivosti, s jakou se kůň podrobuje člověku. Dělí se na pracovní, ve vztahu k člověku a při kování.

chladnokrevník – mohutný, těžce stavěný kůň, jehož původ hipologové odvozují od západoevropských divokých koní ( Equus robustus ). Vyznačuje se silou a schopností tahu, je však pomalejší a méně vytrvalý. Většina chladnokrevných plemen byla zlepšena teplokrevníky. Je to pracovní kůň.

chody koně – základní pohyb koně – krok, klus a cval. Některá plemena koní využívají převážně jednoho chodu, např. chladnokrevníci jsou většinou koně krokoví. Klusáci mají zase vynikající vlohy ke klusu. Cvaloví koně jsou především plnokrevníci. Zvláštní chody mají mimochodníci – mimochod.

chomout – hlavní součást postroje pro těžké tažné koně. Tělo chomoutu je z kůže, vycpané, dřevěná část se nazývá kleštiny. Chomout se nasazuje koni přes hlavu, podkládá se měkkou plátěnou koudelí vycpanou poduškou. Tažný bod je v dolní třetině lopatky. Je to nejvhodnější postroj pro tažné koně.

chomoutek – součást kočárového postroje, lehčí a zdobenější než chomout. Je vycpán srnčími chlupy a nepodkládá se poduškou.

chov – skupina jedinců určité zootechnické jednotky (plemena, rázu, kmene), chovaná na určitém území

chovný kůň – kůň používaný k chovu, včetně plemenných koní

chovná klisna – klisna určitého plemene zařazená do chovu, zpravidla splňující podmínky vzhledu a často i výkonnosti. Požadavky na výkonnost jsou stanoveny v šlechtitelských programech těchto plemen.

chovná linie – soubor hřebců v různém stupni příbuznosti k zakladateli linie, vyznačujících se dědičnou ustáleností vlastností, která zmíněnou linii určuje.

chovný kůň – kůň požadovaný k chovu, včetně plemenných koní.    

chránítka – při sportu i dopravě je nutné chránit koně před úrazem, a to zejména dolní část noh. Proto se koním dávají chránítka na holeně, spěnky, korunky, ale i hlavy, kořen ocasu apod. Jsou kožená, gumová nebo z plastů. Parkurová chránítka jsou vpředu otevřená, závodní jsou celistvá, nohy klusáků chrání kromě toho gumové zvony. Chránítka určená k dopravě jsou vyložena plstí. Šlachy chrání v případě potřeby obinadla ( bandáže ).

 

I

irská lavice – překážka ve steeplechase. Příkop, vysoký val.

individualita – odlišnost od všech ostatních.

 

J

jankovitost – vleklá nemoc způsobená vodnatelností mozkových komor, projevuje se zaujímáním nepřirozených postojů, nenormální chůzí, sníženou citlivostí, poruchami přijímání potravy, většinou založená na nepodmíněných reflexech.

jelení krk – obrácený krk: prohnutý v hřebenu, poněkud vypouklý v hrdle. Vazba s krkem ztěžuje ovládání koně. V rychlém pohybu mají koně snahu obracet hlavu nahoru; říká se jim proto hvězdáři.

jezdčík – jezdec z povolání, zaměstnanec podniku s chovem koní. Jezdčík nemusí být specializován jen na dostihové ježdění.

jezdec amatér – dříve „pánský jezdec“. Jezdec, který není vyučen ani nemá licenci profesionálního jezdce. Jezdí ze záliby a není za to peněžitě odměňován.

jezdecký kůň – protějšek koně tažného, přizpůsobený tělesnou stavbou a vlastnostmi k nošení jezdce; svými chody zaručuje pohodlnou jízdu. Kůň způsobilý nést jezdce se stavbou vhodnou k upevnění sedla, má výrazný kohoutek, pevný, přiměřeně dlouhý hřbet a silná bedra. Lopatka i spěnka musí být dost šikmé, aby byl krok pružný, zaručující pohodlnou jízdu.

jezdecký postroj – uzdění, sedlo a příslušenství.

jízdárna – prostor pro výcvik nebo trénování koní. Podmínkou je dobrý povrch, jenž netvrdne ani se za deště nemění v bláto.

jízdný – pomocný kočí sedící na osedlaném koni, posledním ve vícespřeží

jukr – viz. kočárový kůň

 

K

kadence (frekvence) – střídání nohou v určitých časových intervalech (rytmus pohybu končetin). Posuzuje se vzhledem k prostornosti chodu. Kůň správně vyvážený má kadenci poměrně pomalou, chody pružné a svěží. Pro pomalou kadenci je důležitá co nejdelší doba nesení zadní nohy.

kalup – cval

kontracval – cval na opačnou nohu ve směru pohybu, je vykonáván na přání jezdce.

kapriola – figura Španělské jezdecké školy ve Vídni

kapří hřbet – hřbet koně vypjatý nahoru, vyklenutý následkem vadného utváření obratlových trnů. Kůň s tímto hřbetem není vhodný pro jízdu; jeho chod je strnulý, otřásavý.

karambol – srážka dvou, případně více koní.

karosiér – těžký kočárový kůň schopný tahat velké, reprezentační kočáry, např. starokladrubský kůň.

kaštánky – malé, zrohovatělé kožní výrůstky na vnitřní straně nohou.

kavaleta – nízká jednoduchá dřevěná překážka, používaná při výcviku koní a jezdců

kavalkáda – skupina jezdců na koních v krajině

kelka – část ocasu tvořená obratli, svaly a kůží

kentr – pomalý pracovní cval

klabonos – vyklenutý (konveksní) profil hlavy koně, typický pro plemena západního původu. Např. berbera nebo v krajním utváření starokladrubského koně.

klandr – zábradlí ohraničující dostihovou dráhu těsně při jejím vnitřním oblouku.

klasické dostihy – pět nejdůležitějších výkonnostních zkoušek pro tříleté hřebce a klisny. Všichni startující nesou stejnou hmotnost, jen klisny mají proti hřebcům úlevu 1.5 kg. U nás – Jarní cena klisen ( 1600 m ), Velká jarní cena ( 1600 m ), České derby ( 2400 m ), Memoriál ing. Tichoty ( 2400 m – jen klisny ), St. Leger ( 2800 m ).

klenutá žebra – kůň má krátký, hluboký a kulatý trup. Šíře hrudníku je ovlivněna vyklenutím žeber. Kostální úhly však musí odpovídat výkonnostním typům jednotlivých plemen.

kleštiny – dřevěná kostra chomoutu.

klisna – samice koně stará nejméně tři roky. Plemenná klisna je vybrána a používána k plemenitbě.

klisnička – mladá klisna ve věku do tří let.

klkání – zlozvyk koně, spočívající v polykaní vzduchu, nahromaděného v hltanu a vydávání charakteristického zvuku

klus – dvoudobý chod se čtyřmi fázemi, které se skládají z řady po sobě jdoucích klusových kroků. Diagonální pár nohou se součastně zvedne, pohne dopředu i došlápne. Nohosled klisu je: pravá zadní spolu s levou přední, levá zadní spolu s pravou přední, fáze vznosu. Rozeznáváme základní, střední, pracovní a prodloužený klus. Podle sedu rozeznáváme klus lehký a těžký.

klusáci – koně s vynikajícím klusem, používaní pod sedlem i v zápřeži. Původně to byli kočároví koně, nyní jsou velmi oblíbení jako koně dostihoví. Dělí se na klusáky diagonální (s normálním klusem) a mimochodníky.

kmen – skupina zvířat, pocházející po vynikajícím plemeníku – zakladateli, po němž bývá i pojmenována

kmenové stádo klisen – stádo vybraných plemenných klisen dobrého původu, zevnějška a žádoucích užitkových vlastností

kmih – výsledek posunu a odrazové energie zadních končetin (výraz odrazové energie).  Závisí na temperamentu koně.

kočároví koně – převážně teplokrevní koně různého typu, mohutnosti a ušlechtilosti, využívaní v zápřeži kočárů. Lehký kůň se jmenuje jukr ( např. arab shagya ), těžký karosiér ( kladrubský kůň ). Žádá se elegantní chod a pečlivý výcvik.Postroje kočárových koní jsou převážně chomoutkové: anglické nebo poprsní: uherské. Každý z obou typů postrojů má specifické součásti.

kohoutek – místo, kde krk přechází v tělo.

koleska – čtyřkolý vozík se skořepinou zavěšenou na řemenech.

kolika – břišní bolesti při onemocnění trávicího ústrojí, jiných orgánů či při některé infekční nemoci

konstituce – stupeň zdraví jedince, projevující se životní aktivitou. Charakterizuje ji celková funkce fyziologických orgánů a určují ji dědičné vlastnosti, vliv prostředí a nervový typ jedince. Typy konstituce: hrubá, pevná, jemná, měkká. Hodnotí se s přihlédnutím k výkonnostnímu typu jedince.

koňská délka – v dostizích vzdálenost asi 3m, dělí vítěze od druhého nebo dalších koní

kontracval – kůň, který jde na špatnou nohu při cvalu. Vyžaduje se v řadě drezurních úloh a demonstruje pružnost a ohebnost koně, rovnováhu a poslušnost

kopyto – přetvořený poslední článek středního prstu, není to tedy pouze rohovité pouzdro ( bačkory ), ale složitý a důležitý orgán, tvořený kostí, vazivem, šlachami, škárou a pokožkou se srstí, ev. rousy. Je pružné a do značné míry roztažitelné, vyžaduje péči.

korektor – plemeník žádoucích tělesných tvarů a užitkových vlastností s průraznou dědivostí a schopností zlepšovat tvary a vlastnosti potomstva

krácení ocasu – operativní krácení ocasu (kelky) některým, zejména chladnokrevným, plemenům. Kupírování mělo jednak zabránit zaplétání dlouhých žíní do postraňků, jednak zvýraznit mohutnost svalnaté zádě. V mnoha zemích je nyní krácení zakázáno. Přistřihují se jen žíně nebo jsou při práci vyvazovány do uzlu.

kravský postoj – vada postoje pánevních končetin správněji nazývaná sblížená hlezna. Hlezenní klouby jsou obráceny dovnitř.

krevní (genealogická) linie – v časovém pořadí uspořádaný soubor hřebců-potomků zakladatele linie.

krkavičný žlábek – hrdelní rýha na krku prozrazující, kudy probíhá vena jugularis (krkavice).

krok – čtyřdobý chod bez fáze vznosu, který se skládá z řady po sobě jdoucích kroků. Rozeznáváme základní, střední, pracovní a prodloužený krok. Nohosled kroku je: pravá zadní, pravá přední, levá zadní, levá přední.

kroužek – kostní novotvar na korunkovém kloubu

kroužek – prostor vyhrazený stáji pro část krokové práce koní. Trenér stává obvykle uprostřed a koně chodící dokola vyšlapou v travnatém terénu cestu ve tvaru kruhu.

křížení – opak čistokrevné plemenitby, páření příslušníků různých plemen, ev. druhů. V rámci druhu může být stejnorodé – kříží se plemena stejného rázu, např. teplokrevní koně, nebo různorodé, kříží se např. pony s plnokrevníkem nebo chladnokrevník s teplokrevníkem.

kříženci – produkty křížení mezi plemennými skupinami, v užším pojetí i mezi plemeny v rámci plemenné skupiny či mezi liniemi.

kštice – část hřívy mezi ušima spadající do čela (dříve se nazývala špičník).

kurs – vyznačená trať ve steeplechase s určením pořadí překážek a otočných bodů.

kurt – podbřišník, kterým se přitahuje sedlo koně.

kurz při sázkách – číslo udávající, kolikanásobná částka ua vsazené peníze bude vyplacena sázejícímu za určitého koně v případě jeho vítězství

kyrysníci – těžké jezdectvo užívané v evropských armádách od 16. do 19. století. Název je odvozen od kyrysu, kovové ochrany hrudníku jezdce.

 

L

laminitis – zchvácení kopyta, choroba většinou způsobená přejímaním.

lehký kůň – kůň menšího až středního tělesného rámce s nižší hmotností, je vhodný pod sedlo nebo do lehkého tahu. Převážně jde o teplokrevná plemena nebo o ponye.

lehký v kostře – označení pro příliš slabou, jemnou kostru. Posuzuje se podle obvodu holeně. „Úbytek kosti“ je v chovu nežádoucím jevem.

letmý start – koně nestartující z místa, nýbrž z pohybu

letoun – dostihový kůň s nejlepšími předpoklady na krátkých vzdálenostech (1000 – 1400m)

levada – klasická nadzemní figura španělské školy, při níž se kůň zvedá na ohnutých zadních končetinách, zatímco přední jsou ostře zahnuté. Ohnutí v hleznech, nesoucích celou tělesnou váhu koně i jezdce, musí být dokonalé.

licence na dostihy – povolení trenérům a jezdcům k výkonu jejich funkce

licentování hřebců – výběr a uznávání hřebců za schopné k plemenitbě

lícnice – část uzdečky vedoucí po lících koně

linie – skupina samčích zvířat jednoho plemene, založená vynikajícím plemeníkem, jehož individualita se uplatňuje v potomstvu

liniová plemenitba – plemenitba, při níž jsou připářováni příslušníci téže linie – menší biologické jednotky s určitými charakteristickými znaky plemene, založená vynikajícím jedincem. Není totožná s krevní linií.

lipidy – skupina organických látek vysoké energetické hodnoty, důležitá složka ve výživě

lonž – dlouhá otěž, používaná zejména při zajíždění ročků.

lonžování – způsob výcviku, při němž je k ohlávce připevněna lonž. Cvičitel stojí na zemi a pohání koně, který obíhá do kruhu, bičem.

lopatka – základní část kostry ( pletence ) přední nohy. Na její délce a poloze ( krátká, dlouhá, šikmá, strmá, kolmá ) závisí akce přední nohy, délka kroku, výkonnost koně a pohodlí jezdce.

lope – typický lehký pracovní chod kovbojského koně, předváděný s přirozeným držením hlavy.

loupná záďmuhutně osvalená záď těžkých plemen má ve středu výrazný žlábek.

 

M

mač – dostih dvou koní o sázku.

manéž – uzavřený krytý prostor určený k výcviku koní nebo k předvádění určitých cviků či kvadril. V některých zemích se uvedený termín užívá k označení kryté jízdárny. V cirkuse se manéží nazývá ohraničený prostor (určený technickými parametry) k předvádění drezúry zvířat, včetně koní.

martingal – součást postroje nedovolující koni zvedat příliš vysoko hlavu. Dvoudílný řemen připevněný k podbřišníku jedním koncem a pomocí kroužků jsou skrz něj na druhé straně provlečeny otěže.

mash – teplý nápoj (z mačkaného ovsa, pšeničných otrub, lněného semene a kuchyňské soli rozmíchaných v horké vodě), prospívající kondici koní

master – vedoucí honební jízdy, jede před polem účastníků

meet – mezinárodní výraz pro shromáždění jezdců před honební jízdou

mezek – kříženec oslice a hřebce koně

mézair – opakovaná levada kupředu tak, že při ukončení první levady po krátkém doteku země předníma nohama následuje nové podsazení zádi (a to kupředu), z něhož kůň přejde ihned do levady.

měření koní – součást zootechnické charakteristiky exteriéru. Měří se výškové, hloubkové a šířkové tělesné tvary. K měření se užívají měrné hole, páskové míry, Wilkensovo kružidlo. Úhly se měří nejčastěji hipogoniometrem. Hlavní míry koně jsou výška v kohoutku a obvod hrudi. Důležitý je také obvod holení, ukazující kvalitu kostí končetin.

měření obvodu holeně – obvod holeně je jednou  ze tří základních měr, které charakterizují tělesnou stavbu koně. Měří se v jejím nejužším místě, tj. v jedné třetině pod karpálním kloubem, u hříbat v polovině holeně. Umožňuje posoudit poměr hmotnosti koně a síly jeho kostry. Jde o významný údaj, a proto je ve všech šlechtitelských programech zdůrazněna nutnost udržet v populaci odpovídající sílu kostry.

měsíční slepota – opakovaný vnitřní zánět oka

military – soutěž pro všestrannou způsobilost jezdeckých koní. Absolvuje se ve třech dnech a skládá se z drezúry, klusového úseku, steeplechase, dalšího klusového úseku, terénu, volného cvalu a parkuru.

mimochod – měkký chod, ve kterém se současně posunují stejnostranné končetiny. Jízda na mimochodnících je velmi příjemná a ani na dlouhé trati neunavuje. Mimochodníci byli již ve středověku zvlášť evidováni. Populární jsou zejména v Jižní Americe. Některá tamější plemena mají však ještě jiné formy zvláštních chodů a počítají se ke koním čtyř- a pětichodovým. Mimochod je přirozeným pohybem mnoha druhů zvířat, zejména v klusu – medvěda, žirafy aj. U koní je výjimkou, lze ho však nacvičit. U některých plemen se dědičně zafixoval.

mimochodník – kůň s nesprávným nohosledem v kroku nebo klusu. Vykračuje současně stejnostrannou přední i zadní nohou (mimochod).

mitbah – arabský výraz pro úhel napojení hlavy a krku arabského koně. Napojení je velmi pozvolné, obloukovité a dovoluje pohyb hlavy ve všech směrech.

mílař – dostihový kůň s nejlepšími výkony na středních vzdálenostech, kolem 1600m

míle – 1609.3m

mor koní – prudké nakažlivé onemocnění virového původu s rychlým hynutím.

moučná huba – nápadně světle zbarvená huba koně. Typický znak divokého koně Převalského a exmoorského ponyho.

mrtvá váha – hmotnost všeho, co nese kůň, s výjimkou jezdce. Různě těžké sedlo a dečka s olovem. Mrtvá váha je pro koně nevýhodou, je připoutána na hřbetě a nemůže měnit těžiště.

mrtvý dostih – součastné vítězství dvou nebo více koní. Totéž mrtvé umístění – součastný doběh na některém z míst.

mul – kříženec klisny s hřebcem osla

mustang – zdivočelý kůň, žijící volně ve stádech v Severní Americe.

 

N

náboj – směs navlhčeného jílu a pilin, vyplňuje se jí chodidlo kopyta, zejména před kováním

nadmutí – nahromadění plynu v části střev, též při částečné neprůchodnosti střev.

nad otěží – dopředu zdvižené držení hlavy. Kůň se jim vyhýbá působení otěže. Opak je za otěží, kdy kůň ohýbá hlavu a krk dolů a dozadu.

najetí – narazí-li v dostihu jeden ze startujících koní do druhého je trestné. Kůň se správně nesmí soupeře ani dotknout.

nálevky – měkké zduřeniny na hleznových a spěnkových kloubech končetin a šlachových pochvách

nánosník – součást uzdečky obepínající nos a bradu koně. Bývá podložen měkkou kůží nebo kožešinou.

nápinky – bolestivé stahy břišního svalstva klisen při vypuzovací fázi porodu

nátylník – část uzdečky odepínající týl koně

nasazení ocasu – podle utváření zádě je ocas nasazen vysoko nebo nízko, což podstatně ovlivňuje vzhled koně. Do znační míry na něm závisí i nesení ocasu při pohybu.

návní kosti – kostní výrustky zejména na vnitřní straně přední holeně

nisejští koně – vynikající antické plemeno pocházející ze severovýchodního Íránu. Hlavní plemeno užívané ve starověké perské armádě.

novozélandská pokrývka – nepromokavá plátěná pokrývka pro koně chované venku.

 

O

obvod hrudníku – obvod těla měřený páskovou mírou za kohoutkem.

obrna – stav po onemocnění nervů, mozku, míchy z různých příčin ( otravy, infekční onemocnění ).

obročník – pomocník trenéra, pečuje o správný provoz v dostihové stáji, zejména po stránce krmení a ošetřování

odstav hříběte – hříbě je odstavováno od matky ve věku 5. – 6. měsících. Změní se jeho výživa na výživu bez mateřského mléka, prostředí a denního cyklu pobytu hříbat ve stáji a na pastvinách, přeruší se přátelská pouta, vytvořená na pastvině zpravidla mezi dvojicemi hříbat.

odznaky koně – vrozené odchylky od základního zbarvení srsti. Zejména na hlavě ( prokvetlé čelo, prokvetlý nos, kvítek, hvězda, nosní pruh, šňupka, lucerna, horní pysk bílý, spodní pysk bílý, mléčná huba, žabí huba ) a na nohou ( patky bílé, korunka bílá, noha ve spěnce bílá, noha nad spěnkou bílá, noha pod koleno bílá, noha nad koleno nebo hlezno bílá ). Odznaky se zapisují do popisu koně, malé jsou ozdobou, velké jsou nežádoucí.

ohlávka – pomůcka k uvazování koní. Je ušita ze silné kůže.

ohon – hustý svazek dlouhých žíní, vyrůstající na ocase (kelce). Žíně se přestřihují či protrhávají a v některých případech se vážou do zvláštního uzlu (u pólo ponyů a peršeronů) nebo se zaplétají.

ochroma hříbat – hnisavý zánět kloubů po předchozí infekci u sajících hříbat

olovnice – podložka sedla s koženými kapsami, do nichž se vkládá určitý počet olověných destiček k vyrovnání nedostatečného zatížení koně v dostihu

opar lysivý – nakažlivá nemoc vyvolávaná plísní, způsobuje tvorbu ložisek na kůži

opracoviště – prostor pro bezprostřední přípravu koně před sportovním výkonem

opratě – vodící řemeny k ovládání tažných koní. Podobně jako otěže se zapínají do kroužku udidla. Bývá kožená, popruhová nebo z plastů.

ordre – pokyny trenéra či majitele koně jezdci, jak si má počínat v dostihu

orientální koně – koně východního původu zejména arabští nebo berberští.

ostruha – zrohovatělý bradavičnatý útvar na zadní straně spěnkového kloubu.

osvěžení krve – chovatelský zásah, který má zabránit degeneraci chovů s příliš úzkou chovnou základnou. Získává se k tomu plemeník stejného ( v nouzi i příbuzného ) plemene bez úzkého příbuzného vztahu k chovným zvířatům.

otěž – otěž je součást postroje jezdeckého koně, již se kůň ovládá. Bývá kožená, popruhová nebo umělá, hladká nebo zdrsněná, obšitá plátnem nebo jinak upravená. Konce otěží ( jsou dvě ) jsou sešité. Pro různé účely bývají otěže různě upravené.

otruby – odpadní produkt po mletí obilovin a luskovin, hodnotné krmivo

outsider – kůň, u něhož se nepředpokládá umístění

označení předků – při hodnocení předků posuzovaného koně se uvede, že je po tom a tom otci a z té a té matky. Označení, že kůň je po otci a po matce je nesprávné.

 

P

pace – rychlost koní v dostihu

pacemaker – kůň, který udává tempo dostihu, bývá zpravidla vodičem pro stájového druha

paddok – ohrazené místo, kde se koně vodí před dostihem a nasedají na ně jezdci

palec – jednotka pro měření výšky koní v kohoutku. Palec = 2.634 cm (12 čárek)

palcát – poměrně neohebný bič dlouhý asi 70 cm (při skocích) nebo 120 cm (při drezúře).

pánek – trvalé zduření šlach, postihuje jednu či dvě přední končetiny.

pasáž – jakýsi „vydržený klus“ ve vysokém stupni sebrání. Diagonální nohy (levá přední s pravou zadní a pak zase pravá přední s levou zadní) se střídají v pravidelných, ale delších intervalech než v klusu (asi 1 vteřina) s určitým mezidobým vznosu mezi došlapem a odrazem obou diagonál. Čím delší tyto intervaly -> tím kmihuplnější je akce.

pásková míra2 m dlouhý pásek z voskovaného plátna, na jedné straně rozdělený na cm, na druhé straně na palce a pěsti. Slouží k měření koně.

parkur – z franc. parcours – projížďka, jízda, trať, je vžitý název pro skokové soutěže. Soutěže se konají na kolbišti a kůň spolu s jezdcem zdolává umělé překážky ve stanoveném pořadí.

pedigree – cizí výraz pro rodokmen koně

penalizace – trestné body za chyby, vzniklé na trati

pepiniér – vybraný plemenný hřebec, používaný k plemenitbě v hřebčínech

pěst – jednotka středověkého původu pro měření výšky koní v kohoutku. Pěst = 10.536 cm (4 palce).

pětichodový kůň – americké označení pro jezdeckého koně používajícího kromě obvyklých chodů (kroku, klusu, cvalu) také pomalý a rychlý mimochod, specifické chody tolt a rack.

piafa – lidově nazýván klus na místě (ale není to zcela přesně), figura španělské jezdecké školy.

piebald – anglické označení pro strakáče černobílého zbarvení.

pikér – pomocník mastera při honebních jízdách

pirueta – otočení koně kolem zadních nohou o 180° (poloviční pirueta) nebo o 360° (pirueta) při kroku nebo klusu. Skládá se ze 4 cvalových skoků. Každý cvalový skok vyplní 1/4 kruhu, ve které musí být ukončeny všecky fáze cvalového skoku. Nesmíme ji zaměňovat s krátkým školním cvalem.

pískání koní – druh dýchavičnosti koní

plastron – speciální druh bílé kravaty vázané pod krkem, součást povinného oficiálního vybavení jezdecké uniformy.

plavák – kůň žluté srsti s černou hřívou, ocasem, spodkem končetin a tmavým úhořím pruhem na hřbetě. U anglických plnokrevníků se plaváci nevyskytují, i když v potomstvu plemeníka Norberta se najde přibližně osmina jedinců s úhořím pruhem.

plemenitba – řízené rozmnožování vybraných jedinců domácích zvířat. Vedle čistokrevné plemenitby se zvlášť při vytváření nových plemen uplatňuje plemenitba příbuzenská, což je páření blízce příbuzných zvířat, například sourozenců nebo rodičů a potomků. Vyžaduje zkušenost a přísný výběr bezvadných jedinců.

plemenná hodnota – odhad aditivní (součtové) genotypové hodnoty. Stanovuje se podle užitkovosti probandů (potomků) nebo předků (rodokmenová hodnota) či podle výkonnosti sourozenců, případně polosourozenců.

plemenná kniha – soubor rodokmenů všech příslušníků určitého plemene odpovídajících vlastností. Vede ji chovatelská organizace.

plemenné skupiny koně – skupina koní mongolských, skupina koní orientálních (východních), skupina koní okcidentálních (západních) a skupina koní nordických (severských).

plemeno – skupina domácích zvířat téhož druhu, která mají stejný fylogenetický původ a vyznačují se určitými shodnými vlastnostmi morfologickými, fyziologickými, případně psychickými, které za předpokladu stejných životních podmínek přenášejí na potomstvo.

plná huba – označení pro plný chrup dospělého koně. Hřebec má 40 zubů, klisna 36 (špičáky má zakrnělé).

plnokrevník  - zvíře z výběrového chovu, jehož všichni předkové jsou uvedeni v plemenné knize. Původně se tento termín vztahoval jen na arabské a anglické plnokrevné koně, později i na jiná zvířata vynikajících kvalit. Potomek plnokrevníka a obecného koně se jmenuje polokrevník, vyšší podíl krve plnokrevníka se označuje jako „ vysoko v krvi “. Kůň s 1/16 jiné krve se ještě považuje za plnokrevníka.

plný zdvih – moment, kdy má kůň všechny čtyři nohy ve vzduchu.

plochá žebra – nedostatečně klenutá žebra. Vážná vada, způsobující malou výkonnost koně, neboť plicní a srdeční dutiny jsou stísněné.

podbřišník – popruhový nebo kožený pás k upevnění sedla na hřbetě koně.

podkoní – starší výraz pro vedoucího ošetřovatelů koní

podkova – ochrana kopyta, zvyšující výkonnost koně. Nejčastějším typem jsou pantoflice jednoduché, pantoflice těžké, podkovy se šroubovatými nebo vykovanými ozuby, podkovy s plátkem a podkovy s hmatcem. Koně se kovají přibližně v šestitýdenních intervalech.

podkovák – speciální hřebík z měkčího materiálu, připevňující podkovu ke kopytu. Má svůj typický tvar s obdélníkovou hlavou a velmi ostrou špičkou, zúženou v bočních stranách.

podkovář – odborník, který pečuje koni o nohy a připevňuje nové podkovy.

podlom – záněty kůže v ohbí spěnky nad patkami různého stupně (až po tvorbu příškvarků, hlubšího zánětu s odumíráním kůže)

podříznutý ocas – operativní úprava ocasu, po níž jej kůň nese nepřirozeně vysoko. Dělá se v USA,v Anglii, v Evropě je tato operace zakázána.

podsedlí (trdlice)  - vrstva sedla, na které je umístěna kůže, která ji pokrývá.

polokrevník – kříženec mezi anglickým plnokrevníkem a jiným plemenem.

pomůcky – soubor signálů, které jezdec nebo vozka předává koni. Přírodní pomůcky jsou nohy, ruce, posun váhy těla, hlas apod., umělé např. hůlka, bič, ostruhy atd. . U zápřahových koní opratě a bič.

pony – podle našeho dělení náleží pony do skupiny koní severských. V západních zemích za ponye označují koně menší než 150 až 152 cm. V publikaci jsou proto jako ponyové označována četná plemena koní menšího tělesného rámce.

postilion (jízdní) – jezdec na podsedním koni ve spřežení, řídící zápřež ze sedla.

postroj – vybavení koně pro určitý druh práce. Užívá se chomoutový (těžký) pro těžkou zápřež, chomoutkový v anglickém stylu pro lehkou až střední zápřež a poprsní (uherský) pro lehkou až střední zápřež.

postroj tažného koně – skládá se z uzdy a podle druhu zápřeže z chomoutu s příslušenstvím (chomoutová poduška, pobočnice spojující chomout s postraňky, náhřbetník, podpinka, spojovací řemen, držák a náojní řetěz nebo řemen, opratě). Ke kočárovému postroji patří chomoutek s příslušenstvím (kleštiny, pobočnice, náhřbetník, podocasník, podhrudník, držák). K poprsnímu postroji patří poprsnice, postraňky, nákrčník, podocasník, držákové oko a další. Ke každému přísluší odpovídající postrojová ohlávka.

pouštní koně – plemena nebo typy koní přizpůsobených k životu v poušti, odolných vůči horku a nedostatku vody. Mají tenkou kůži, jemnou srst a nemají podkožní tuk.

primitivní (přírodní) plemeno – málo zušlechtěné plemeno, skromné, s tvrdou konstitucí a nižší užitkovostí, přizpůsobené nepříznivým přírodním podmínkám.

profil – význačný rys jednotlivých plemen. Může být vyklenutý ( tzv. klabonos ), rovný i vyhloubený, Typický pro arabské koně je profil štičí s vyklenutým čelem a mírně vyhloubeným profilem.

proměnlivost (variabilita) – rozdílnost hodnot různých znaků koně. Sleduje se i v jednotlivých chovech. (V matematické statistice je nejlepším měřítkem proměnlivosti variace.) Proměnlivost tělesných rozměrů se pohybuje mezi 2 až 4%, proměnlivost výkonnosti je podstatně vyšší (podle charakteristik a výkonnostního testu).

propozice – předem vypsané podmínky každého dostihu.

prostornost chodu – délka vykročení. Čím delší vykročení -> prostornější chod. Závisí na odrazové energii zadních nohou, tělesné stavbě koně a na schopnosti sevřít a rozevřít úhly kloubů zadních končetin.

prubikentr – zkušební cval před dostihem.

prubíř – hřebec používaný ke zkouškám klisen v říji.

pucák – ošetřovatel dostihového koně.

pulování – má dvojí význam: puluje-li kůň, tak chce zvyšovat rychlost víc, než si přeje jezdec, puluje-li jezdec, pak nesprávně zadržuje cvalovou rychlost koně a „drží“ ho. Takové pulování je zakázáno a trestá se.

předek koně (přední nohy) – část koně před jezdcem: hlava, krk, hrudník, plece, kohoutek a přední nohy.

předloktí (přední koleno) – horní část přední nohy koně od lokte po karpální kloub.

předvádění koně na ruce – předvádění koní na vodítku, čemuž se musí kůň naučit v raném mládí. Předvádění má určitý závazný systém: Kůň je předveden na lonži nebo na vodítku. Na přehlídkách se nejprve posuzuje vzhled a později jsou předvedeny chody.

přetížená plec – přehnané osvalení ztěžující pohyb.

příbuzenská plemenitba – připářování příbuzných jedinců. Podle stupně příbuznosti je to plemenitba úzká – pokrevní (páření otců s dcerami a synů s matkami, popřípadě sourozenců navzájem), blízká – mírná (páření s vnučkou, strýc s neteří) a vzdálená, tedy páření jedinců vzdáleně příbuzných.

přikřížení – přilití krve jednorázovým využitím zušlechťujícího plemene nebo využití melioračního křížení (opakované využití zušlechťujícího plemene).

připářovací plán – určení plemeníků k připáření chovných klisen v hřebčínském chovu nebo v oblasti připouštěcí stanice. Špičkoví hřebci v zahraničí připustí v jednom roce 160-180 klisen, v zemském chovu v našich podmínkách v průměru zhruba 13 klisen.

připouštěcí plán – kompletně zpracovaný plán zapuštění všech klisen, včetně chovného a technologického zajištění porodů, odchovů atd.

 

R

rack – velmi rychlý klus blízký mimochodu, typický pro amerického jezdeckého koně s pěti chody.

rajtgeld – startovné, odměna, kterou dostává profesionální dostihový jezdec za to, že startuje s koněm v dostihu. 

rámec = poměr výšky těla k jeho délce. Podle rámce lze odhadnou stáří, pohybové vlastnosti a výkonnost. Rozeznáváme rámec čtvercový, rámec vysokého obdélníka a rámec podélného obdélníka.

ráz – skupina zvířat jednoho plemene, vznikla na větším území a obvykle podle místa svého vzniku bývá pojmenována od původního plemene se liší různými odchylkami v tělesných, případně užitkových vlastnostech

remonta – mladý kůň ve výcviku. Dříve byly remonty označovány podle délky výcviku a stáří jako mladší a starší až 5 let věku. Nyní tak označujeme koně ve výcviku, tedy tří- až čtyřleté.

rensedlo – lehké dostihové sedlo, zpravidla o váze 1 kg.

roadster – původně slavný norfolský klusák, sloužící pod sedlem i v zápřeži. Předek moderního hackneye. V USA se tak označují lehcí tažní koně. především američtí klusáci.

roček – kůň starý 12 měsíců.

rodokmen – posloupnost přímých předků koně ze strany otce i matky, zpravidla do třetí až páté generace

rohovina – produkt kůže, z něhož je mimo jiné vytvořeno i kopyto. Modrá rohovina je hustá, modročerné zbarvení naznačuje vysokou kvalitu kopyta. Světlá rohovina bývá měkčí. U strakáčů se často vyskytuje rohovina příčně i podélně pruhovaná. Rohovina kopyt pracovních koní se chrání podkováním.

rousy – dlouhé chlupy porůstající dolní část nohy a spěnky. Vyskytují se u chladnokrevných plemen.

rozmetání – vadný krok koně. Přední nohy se nepohybují přímo, ale obloukovitě. Po vznosu opisují oblouk do vnější strany dříve, než se dotknou země.

rozmnožovací chov – cílem je produkce užitkových zvířat.

rozštěp – puklina v rohové stěně kopyta, od korunky k nosnému okraji kopyta

ruce – označení částí koně z pozice jezdce. Přední ruce = předek koně, tj. vše před jezdcem, hlava, krk, plece, kohoutek a přední nohy. Zadní ruce = vše za jezdcem. Na levou ruku, na pravou – směr pohybu podle postavení jezdce. Mezi rukou a nohou – při pohybu koně vpřed se jezdcova noha na okamžik střetá s rukou, kůň je tedy mezi rukou a nohou. U vozky platí směr na levou nebo pravou ruku.

ruch (rychlost) – tempo charakterizuje pohyb: krátký, střední, zrychlený.

ryzák – kůň ryzé barvy různých odstínů, se světlou až tmavočervenou ( nikdy však černou ) barvou hřívy, ocasu a končetin. Druhy ryzáků: světlý, červený, tmavý, černý.

 

S

sed – způsob, jakým jezdec sedí na koni. Dobrý sed se vyznačuje jistotou. „Hluboký sed“ je výsledkem dlouholetého tréninku.

sedliště – místo, kde se po zvážení jezdců včetně sedel sedlají koně přihlášení do dostihu

sedlo – základní vybavení pro jízdu na koni. Pro každý druh sportu či jezdeckého využití koně je sedlo jiné – školní, drezúrní, dostihové, pro rovinné a překážkové dostihy, parkurové, lovecké, kovbojské, dámské, vojenské, pikadosrké atd.

sedlová podložka – dečka z měkké tkaniny nebo umělé hmoty, již vkládáme pod sedlo, aby sála pot a ubránila citlivý hřbet.

selekce (výběr) – zařazování či vyřazování jedinců z chovu podle záměrů šlechtitelského procesu.

selekční hranice – výše hodnoty, která je mezní pro výběr jedince do chovu.

selekční kritérium – charakteristika vlastností, podle nichž se kůň vybírá.

skewbald – anglické označení pro strakáče zbarveného jinak než černobíle.

sklérabělima, bílý vazivový obal oka, vpředu přecházející v rohovku.

skočné – připouštěcí poplatek, který platí majitel klisny při jejím prvním zapuštění plemeníkem.

skokový sed – jezdecká pozice používaná při skoku nebo trysku při zkrácení třmenových řemenech. Čím rychlejší tempo, tím kratší musí být třmenové řemeny.

sněť slezinná – prudké nakažlivé onemocnění s rychlým hynutím, způsobeno bacilem antraxu

soumaři – každé zvíře schopné nosit náklad. Soumarští koně dopravovali těžké náklady po cestách, kudy neprojel provoz. Nosili soumarské sedlo a koše, byli podkováni zvláštními podkovami.

spěnka – důležitá část nohy koně mezi spěnkovým kloubem a korunkou. Na délce a sklonu spěnky závisí kvalita pohybu koně, Spěnka má být krátká a má mít sklon 45 – 50° k podkladu. Spěnka s menším úhlem je tzv. měkká, s větším strmá. Velmi měkká spěnka, skoro vodorovná se jmenuje medvědí a je vážnou vadou.

spíd (speed) – schopnost koně prudce zvýšit rychlost, zejména v závěru dostihu.

spřežení – koně v postroji pro práci v zápřeží. Podle počtu koní a způsobu zápřeže se dělí na jedno až dvacetispřeží, za sebou jsou koně zapřažení v tandemu ( 2 ), randomu ( 3 ), vedle sebe jsou v trojce, quadrize a v dvojspřeží. Vícespřeží jsou obyčejně v párech, u lichého počtu jsou vpředu tři koně vedle sebe.

srázná záď – svažování zádě od kříže ke kořeni ocasu. Srázná záď bývá kratší; je typická pro tažná nebo soumarská plemena.

srst (v srsti) – rozeznáváme čtyři druhy chlupů – krycí: (dřeňové), hlavní pokryv těla; podsadové: (bezdřeňové),narůstající v zimním období; pokryv těla narozených hříbat; ochranné: (dřeňové), kštice, hříva, žíně, rousy; hmatové: na nozdrách, pyscích a pod očima.

stájník – osoba vykonávající všechny stájové práce, mimo stáj však s koňmi nepracuje

standart plemene – souhrn požadavků na určité vlastnosti ve vymezeném časovém období.

stěrka na vodu – pomůcka, kterou po omytí koně setřeme z něj vodu.

stíhlové udidlo – nejběžnější typ udidla, zakončeného kroužky na obou stranách.

střel – střelka, důležitá část kopyta, zajišťující jeho pružnost a roztažitelnost. Zevně, naspodu kopyta je střelka rohová, uvnitř střelka vazivová (masitá) a střelová kost. Onemocnění střelky je velmi nebezpečné.

střelka (střel) – rohovitý útvar ve tvaru jehlanu na spodní části rohového chodidla. Přispívá k pružnosti kopyta.

substance – souhrnné označení kvality stavby těla a celkového osvalení koně.

sulka – dvoukolý vozík pro klusácké závody. Má lehká kola s úzkými pteumatikami, malé sedátko bez opěrky a kůň je zapřažen mezi dvěma ojkami. Klusácká dráha musí být klopená.

 

Š

šavlovitý postoj – příliš ostrý úhel skloubení bérce se zadní holení (metatarsální kostí). Často se vyskytuje u primitivních horských plemen, u nichž je tato anatomická odchylka do jisté míry funkčním znakem. Usnadňuje život v členitém těžko schůdném terénu.

šimbajny – výraz pro záněty šlach natahovačů na přední části holení, nejčastěji u dostihových koní

šiml – viz bělouš

škola – vrcholný způsob výcviku a předvádění koní s uplatněním mnoha umělých chodů a figur. Existuje klasická, vysoká nebo španělská škola podle zaměření.

šlechtitelský (kmenový) chov – chov, v němž jsou zařazeni jedinci s nejlepším dědičným založením a jehož cílem je produkce chovných jedinců.

šoška – zduřenina na patním výčnělku hlezenního kloubu, způsobená zánětem synoviálních váčků, úrazem nebo výživou. Vada vzhledu, funkci kloubu neovlivňuje.

španělský krok – cirkusově vycvičené přehnané zvedání předních nohou téměř do vodorovné polohy. Činnost zádě je přitom nepatrná a není v souladu s činností předku.             

špánek – kostní výrustek na přechodu hlezna v holeň na vnitřní straně hleznového kloubu

špric – vzdálenost 300 – 400 m, kterou kůň zaběhne v nejprudším cvalu.

štěpená (louplá) záď – mohutně osvalená záď převážně těžkých chladnokrevníků s hlubokým žlábkem uprostřed.

štičí profil – typický znak arabských koní. Klenuté čelo, hřbet nosu mírně prohloubený, konkávní.

 

T

tažný kůň – označení koně, jednostranně využívaného v zápřeži.

telecí koleno – deformace karpálního kloubu; holeň je ohnuta směrem dozadu. Vada zevnějšku i funkce přední nohy.

tělesné rozměry – určují rámec a jeho tělesné tvary. Pro obecnou charakteristiku jsou nejvýznamnější tři: kohoutková výška (absolutní, tedy hůlková), obvod holeně a obvod hrudi.

temperament – nervová složka konstituce, důležitý činitel ovlivňující výkonnost. Podmiňuje jej výše prahu dráždivosti nervové soustavy. Rozeznáváme temperament živý a klidný, z nichž každý má několik subtypů. Krajními formami jsou temperament předrážděny a apatický.

teplokrevník – označení lehčího, živějšího koně vhodného k jízdě a lehčímu tahu ( na rozdíl od chladnokrevníka ). Teplokrevníci jsou často smíšeného původu, k jejich zlepšování se užívalo i plnokrevníků. Jsou většinou orientálního původu.

těsné kopyto – strmé rovné kopyto s užší střelkou a těsnějšími patkami.

tkalcování – zlozvyk, který se projevuje přenášením váhy z jedné přední nohy na druhou za součastného kývavého pohybu hlavy

tolt – viz. mimochod

trdlice – viz. podsedlí

trenza – uzdečka

traverzála – je to získaný chod koně. Kůň se současně pohybuje dopředu a do strany na dvou stopách, přitom vnitřní nohy překračují vnější. Provádí se v klusu a ve cvalu. 

tribunní skok – efektní výškodálkový skok ve steeplechase, zpravidla nejtěžší v celém dostihu. Bývá postaven blízko diváků, u prvních míst.

trojkoruna – vítězství ve všech klasických dostizích, které jsou přístupny i hřebcům: Velká jarní cena ( 1600 m ),České derby ( 2400 m ) a St. Leger ( 2800 m ) – viz klasické dostihy

trysk – čtyřdobý prodloužený cval. Nohosled je: levá přední, pravá zadní, levá přední, pravá přední.

třmeny – součást sedla, která prošla dlouhým vývojem. Tvar třmenů je podmíněn pracovním využitím koně. Původně byly třmeny kulaté, protože kočovníci, kteří je vymysleli, jezdili v měkké obuvi. Později byly třmeny botičkové. Jezdci trávící v sedle celý den využívají třmeny široké.

turf – dostihový sport s přenosným systémem různých typů dostihů s přesnými pravidly. Zahrnuje dostihy rovinné, překážkové a klusácké a vychází z anglické tradice.

tušírkabič. Viz. bič

typ koně – souhrn charakteristických vlastností, tělesných tvarů a jimi podmíněných užitkových vlastností, jimiž se vyznačují příslušníci určité skupiny koní. Existují skupiny koní, které nelze označit za plemeno, protože nemají plemennou knihu a na původu

mnoho nezáleží, ale splňují určité nároky. Jsou to např. hunter ( honební kůň ), hack, kob apod.

 

U

udidlo – součást uzdění, které se vkládá koni do huby. Je napojeno na lícnice, do kroužku se upínají otěže. Slouží k ovládání koně. Užívá se hodně typů udidel: jednokroužkové s lomeným udítkem, lomené udidlo s olivami, lomené udidlo s roubíky, nelomené udidlo, pelham s pevnými nebo pohyblivými hýbly.

úhoří hřbet – černý nebo tmavý hřbetní pruh, táhnoucí se od kštice až po kořen ocasu. Typický znak původních divokých koní. Objevuje se u primitivních plemen plavého nebo šedého zbarvení.

úprava hřívy a ohonu – hříva složená z vlasin ( slabší typ žíní ) se kromě česání přistřižuje na různou délku nebo zaplétá. Při česání se hříva obyčejně klade na jednu stranu krku, u jezdeckých koní vlevo, u kočárových na vnější stranu, u pracovních naopak na vnitřní. Na krátko se stříhá u koní sportovních, např. u pólo poníků, aby nepřekážela, nebo u těžkých chladnokrevníků, aby vynikla mohutnost šíje. Zaplétá se u dostihových a sportovních nebo u těžkých tažných na přehlídky. Ohon se stříhá nakrátko, svazuje v uzel, proškubává a prostřihuje nebo ovazuje. Platí předpisy pro jednotlivá plemena dle standartu.

uzdečka – jednoduchý způsob uzdění koně při výcviku, práci i sportu

uzdění – důležitá část postroje, zajišťující ovládání koně. Základem je ohlávka jezdecká nebo postrojová, ovládání koně zaručuje udidlo vložené do tlamy koně, které jezdec nebo kočí ovládá otěžemi nebo opratěmi. Existuje mnoho typů uzdění podle účelu i podle vlastností koní.

 

V

vady – existuje mnoho vad, které poškozují vzhled i výkon koně. Vady chodu – nízký, šouravý, kroutivý, zkřížený, brousivý apod. Vady kopyta – kopyto těsné ( zúžené ), střelka nedosahuje na zem, kopyto nepravidelné, příkré     ( příliš strmé ), ostroúhlé  ( ploché )  při příliš měkké spěnce, vkročné nebo rozkročné ( vychýlení osy nohy ven nebo dovnitř ) apod. Vady noh – nejčastější je na zadních nohách „kravský postoj“, tj. sblížená hlazna nebo naopak šavlovitý postoj. U předních bývá „telecí koleno“ způsobené zakřivením holeně, „modlení“ apod. Vady trupu – hřbet prosedlaný, příliš měkký a prohnutý, naopak kapří hřbet, mezi kohoutkem a bedry vyklenutý. Dále příliš krátký nebo příliš dlouhý, slabý hřbet.

valach – kastrovaný hřebec. Kastraci se hřebec většinou podrobuje do jednoho roku věku. Kastráti jsou klidnější a jejich pracovní využití je méně náročné.

vážnice – místnost, v níž se váží jezdci včetně sedla a výstroje před dostihem a po dostihu

vekslování – měnění nohy při cvalu. Kůň cválá napřed buď levou, nebo pravou nohou, cítí-li v některé únavu, pak je přehazuje.

věk koně – většina teplokrevníků dospívá později než koně chladnokrevní. Do kategorie hříbat se u nich počítá dorost do stáří tří let (mimo A1/1 a klusáky), u chladnokrevníků do stáří dva a půl roku. Teplokrevní koně fyzicky dospívají asi v pěti letech, chladnokrevní o rok dříve.

Velká liverpoolská – v originále Grand National Liverpool Steeplechase. Založena 1839. Překážkový dostih na závodišti v Aintree, dlouhý 7210 m. Nejtěžší překážkou je Becher’s Brook, který startující absolvují dvakrát. Je to živý plot 1.5x1m, za nímž teče široký potok.

Velká pardubická steeplechase – založena 1874. Překážkový dostih na 6900 m. Nejtěžší překážkou je Taxisův příkop. Živý plot 1.5x1.5m, za nímž následuje hluboký suchý příkop, široký 5 m.

vendefána – otočný bod ve steeplechase, vysoký kolík s praporkem na vrcholu.

vlastnost (znak) – určitý způsob charakteristiky koně, ať už morfologický (stavba a vzhled těla), fyziologický (funkce organismu), či psychický, tedy charakteristika vzhledu, výkonnosti či psychických vlastností.

vlčí zub – zakrnělý zub, vyrůstající ojediněle jako atavimus před řadou mléčných stoliček

vodič – kůň, který dělá nejvhodnější tempo pro svého stájového druha.

vozhřivka – velmi nakažlivá choroba, v aktuální formě provázená vysokými horečkami, tvorbou vředů, zpravidla končí smrtí

vraník – kůň s černou srstí, černými žíněmi v hřívě i ocasu. Nenajdete na něm hnědý chlup.

vrtkavost – neboli tvrdohlavost. Kůň odmítá kráčet v přikázaném směru.

všestranný kůň – zvíře cvičené pro skokové soutěže, drezúru a jízdu v terénu.

vyhazování – pohyb, při němž kůň s vyklenutým hřbetem vyskakuje všemi čtyřmi do vzduchu. Dopadá na napjaté přední nohy se skloněnou hlavou; zadní končetiny při tom prudce vymrští vzad.

výkonnostní zkoušky – systém testů určujících jedince podle rozhodujících znaků jeho výkonnostního (užitkového) typu. Např. hannoverští hřebci se pro zařazení do stavu plemeníků v hřebčinci Celle po jedenáctiměsíčním výcviku testují v těchto zkušebních disciplínách: charakter, temperament, všeobecná výkonnostní schopnost, jezditelnost, skokové schopnosti, krok, klus, cval, terénní jízda, honební cval. Z nich se vypočítávají indexy: drezurní, skokový a celkové výkonnosti. Výkonnostní zkoušky anglických plnokrevníků a klusáků jsou opakovanou přesně stanovenou testací v dostizích.

vysoká škola – klasické umění ovládání koně na základě anglických a středověkých pravidel, vyplývajících z jeho bojového umění.

 

W

westernové ježdění – americký styl jízdy. Otěže se drží jednou rukou, třmenové řemeny jsou dlouhé, sed hluboký. Tímto způsobem jezdili kovbojové, kteří trávili v sedle spoustu času.

 

Z

zahrádka – překážka ve steeplechase. Živý plot, příkop, silniční profil, příkop a živý plot.

záď – takto se označuje partie od zadního okraje slabiny po kořen ocasu a dolů až ke skočnému kloubu. Záď může být rovná, kulatá, střechovitá, loplá atd.

zášlap – poranění kopytní korunky, nejčastěji ozubem podkovy druhé nohy

zebrování – tmavé pruhy na dolní části předních a někdy i zadních končetin. Původní znak divokých koní nebo primitivních plemen.

zkoušení klisen – zjišťování, zda je klisna v říji (u zkušební stěny 2,5 x 1,5m, z druhé strany stojí hřebec)

zkoušky výkonnosti – jsou u většiny užitkových koní podmínkou nejen zařízení do práce, ale i do chovu. Výcvik a typ zkoušek je dán pracovním zaměřením koně a předchází mu celkové posouzení. Zkoušky jsou jednostranné a všestranné, příprava na první trvá 3 až 4 měsíce, na druhé 6 až 11 měsíců. Zaručují kvalitu chovu.

zkracování ocasu – u některých, zejména chladnokrevných plemen se amputuje část ocasu, jednak aby vynikl tvar zádě a jednak, aby se žíně nezaplétaly do postraňků apod. V některých zemích, např. v Anglii, je zakázáno.

zmetání – vypuzení nedonošeného mrtvého plodu z dělohy (způsobeno infekcemi, úrazem, špatnou výživou, nemocemi)

 

Ž

žíně – dlouhé vlasy z ohonu a hřívy koně ( jemnější se nazývají vlasiny ). Mohou být rovné nebo zkadeřené  (u některých, hlavně španělských plemen) a patří k velmi žádaným produktům k výrobě hudebních nástrojů, vycpávání apod.

žokej – jezdec. U nás v součastné době titul pro jezdce, který dosáhl vítězství nejméně v padesáti dostizích.

žuchvy – nejširší místo hlavy koně nad kloubem spojující čelisti. Nahromadění svalů v této partii, tzv. hrubé žuchvy, kazí vzhled hlavy a je časté u těžkých chladnokrevných plemen.

© Zákaz kopírování chráněno autorským zákonem