Hipologický slovník |
© 2001-2006 |
Navštivte zajímavé
stránky o koních: |
|
|
|
|
|
|
|
airs – nadzemní cviky
španělské vysoké školy. Figury: levada (výchozí), pesada, courbetta, croupada, balottada a capriola. akce – způsob předvádění končetin při pohybu z hlediska
výšky chodu a jeho prostornosti. Je podmíněna anatomickou stavbou končetin;
je vysoká nebo nízká – plochá s určitými přechodnými typy. Různá plemena
a druhy koní mají svou zvláštní akci: vysokou (kočárový kůň), nízkou
(dostihový kůň), plochou. akupunktura – léčebné vpichování jehel do určitých částí těla. alkaloidy – fyziologicky výrazně účinné, většinou jedovaté
dusíkaté látky rostlinného původu anglická polokrevná plemena a kmeny – plemena a kmeny
teplokrevných koní ovlivněná anglickým plnokrevníkem anglický
nánosník – nejjednodušší typ
nánosníku. Používá se rovněž jako ohlávka s kroužkem k připevnění lonže. anglický plnokrevník – kůň, jehož předci jsou
registrováni v General Stud Book, vydané v r. 1791. Byli do ní zapsáni všichni významní
koně podílející se na vzniku anglického plnokrevníka od r. 1680. Plemeno
nejrychlejších teplokrevných koní, vyšlechtěných v Anglii, využívaných
pro dostihy. anglický polokrevník – teplokrevný kůň, jehož
jeden z rodičů je anglický plnokrevník, nebo má ve svém rodokmenu
anglické plnokrevné předky. Podle podílu plnokrevníků v rodokmenu se
říká, že polokrevník je „vysoko v krvi“ nebo „nízko v krvi“. anglický
skok
– překážka ve steeplechase, skloněná bariéra, příkop, živý plot, zvýšený
doskok anglomanie – upřednostňování anglického plnokrevníka
v chovu. arabská polokrevná plemena a kmeny – plemena a kmeny
teplokrevných koní ovlivněné arabským plnokrevníkem. arabský čistokrevný kůň – arabský kůň bez příměsi
jiné krve. arabský plnokrevník – čistokrevné plemeno
teplokrevných koní vyšlechtěných v Arábii., jehož jeden z rodičů je
arabský plnokrevník nebo který má ve svém rodokmenu arabské předky. arabský polokrevník – teplokrevný kůň, jehož
jeden z rodičů je arabský plnokrevník, nebo který má ve svém rodokmenu
arabské předky. autochtonní (původní) plemeno – plemeno, které se
zachovalo původní charakterické vlastnosti. Jeho chov mívá v dané
oblasti historii. |
|
ballotada – ztotožňuje se s croupadou, ale s tím rozdílem, že kůň při přitažení
zadních nohou obrátí kopyta tak, že jsou zezadu vidět podkovy. Hřbet koně se blíží
horizontále. Výkon je přípravou pro nejtěžší figuru: capriolu. bandáž – pružný obvaz, kterým se
stahují holeně jezdeckých a dostihových koní, mají ochránit šlachy před záněty,
údery a zamezit vzniku návních kostí na
končetinách. bariéra – jednoduchá překážka,
používaná při výcviku koní nebo ve skokových soutěžích. barva
koně
– platí následující terminologie: ryzák
– světlý ryzák, ryzák, tmavý ryzák, černý ryzák; isabela – světlá isabela, isabela,
tmavá isabela; plavák
– světlý plavák, plavák, tmavý plavák, šedý plavák; hnědák – světlý hnědák, hnědák, tmavý hnědák, šedý (srnčí)
hnědák, černý hnědák; bělouš – vybělující: bělouš, žlutý bělouš, šedý bělouš; nevybělující: červený bělouš, hnědý bělouš, černý bělouš,
mourek; strakáč; albín – žlutá srst na nepigmentované
kůži; skvrnitý bělouš – (hermelín) bedra – část páteře mezi
posledním hrudním obratlem a kostí křížovou. Mají být kratší až střední,
dostatečně široká, silná, mírně klenutá, esovitě přecházet v pánev.
Nežádoucí jsou bedra dlouhá, úzká. bělouš –
typ zbarvení s velkou variabilitou. Čistě bílý kůň může být albín
s červenýma očima ( velmi vzácný, neschopný života ), leucin s modrýma očima ( rovněž velmi vzácný ) anebo
kůň s kůží, kopyty a očima normálně pigmentovanýma, proto se někdy
označuje jako vybělující ( v angličtině ).
Tito bělouši jsou buď vybělující nebo nevybělující. Vybělující se rodí tmaví a během dospívání jejich srst
zbělá, nevybělující mají obyčejně srst smíšenou,
bílé a barevné chlupy promíchané po celém těle nebo v určitých vzorech.
Podle toho se označují buď podle barvy ( červení,
rezaví, šedí bělouši ), nebo vzoru ( mourek,
mušák, pstružák, jablečňák, grošák apod. ). bérce – část pánevní končetiny
mezi klouby kolenním a hlezenním. Svalstvo bérce má být mohutně vyvinuto. U
jezdeckých koní má být bérec při dobrém osvalení
dlouhý, u tažných koní kratší, avšak široký. bič – součást vybavení
vozataje nebo kočího. Slouží k ovládání koní. bičík – rákoska, součást
vybavení pro jezdce, sloužící k pobídce koně. biorytmus – periodické procesy
organismu, zřejmé z pravidelného střídání doby činnosti a doby klidu či
spánku během určitého časového období ( den, rok ) bílá čára ( linea alba
) – je asi blajdeka – dečka s kapsami,
do nichž se vkládají olověné destičky, aby kůň měl v sedle předepsanou
hmotnost. Umísťuje se pod sedlo a je součástí mrtvé váhy. blinkers – stínidla na očích koně. Zabraňují pohledu do
stran. blistr – mast vhodná
k léčbě vteklých kloubů, šlach, šlachové
pochvy nebo okostice. bookmaker – příjemce sázek na pevné
kurzy, které se sám stanoví podle pravděpodobnosti vítězství nebo umístění
koně. březost – filozofický stav klisny
od oplodnění do porodu. buk – přijímá sázky bez licence, nezákonně |
|
caplování – nepřirozený způsob chodu
nedočkavého koně (přechod mezi krokem a klusem) cígle – otěže capriola – nejtěžší figura vysoké
školy, původně byla bojovým cvikem. Kůň se energicky vymrští mohutným odrazem
šikmo vzhůru a před dosažením vodorovné polohy prudce vytrčí obě zadní končetiny
směrem dozadu. Je to obdoba skoků koz, odtud jméno (capra
= koza). Pro koně je skok náročný střídáním vysokého stupně sebrání se
značným sevřením v hleznech a následného
rychlého uvolnění. Pro tuto náročnost předvádějí capriolu
jen nejtalentovanější koně. croupada – další z figur
vysoké školy. kůň se odrazí z levady a provede
skok šikmo vzhůru, přičemž stáhne zadní nohy pod sebe. Jeho tělo je téměř
vodorovně. courbetta – další z nejtěžších
figur vysoké školy. Jde o opakované croupady směrem
kupředu, bez doteku země předními končetinami. Skok má tři fáze – přechod
z piaffy do levady,
odskok z levady a doskok opět do levady. Špičkoví koně, specialisté na tuto figuru, mohou
tyto skoky opakovat několikrát za sebou. crack – výraz pro vynikající sportovní koně cross-country – jízda na koni krajinou croupada – nadzemní cvik španělské
školy. Kůň se z levady odrazí skokem šikmo
vzhůru a stáhne zadní nohy pod sebe. cval – kalup, galop. Třídobý
chod, který se skládá z řady po sobě následujících cvalových skoků, mezi
nimiž se na chvilku kůň ocitá ve volném vznosu. Rozeznáváme cval sebraný,
pracovní, střední a prodloužený. |
|
čabraka – okrasná, často bohatě
zdobená pokrývka, používaná na koně nebo pod sedlo čárka – jednotka pro měření výšky koně v kohoutku.
Čárka = čelenka – část uzdečky obepínající čelo koně čisté
nohy
– nohy, na nichž nejsou rousy, např. suffolka nebo clevelandského
hnědáka čistokrevný
kůň –
zástupce určitého plemene bez jakýchkoliv cizích vlivů, např. čistokrevný arab,
čistoktevný shetland apod.
Většina koní není čistokrevná, při vytváření plemen se uplatňují koně jiného
původu. čtyřspřeží – spřežení čtyř koní
v párech za sebou. |
|
degenerace – zeslabení či ztráta
jedné nebo několik životně důležitých funkcí či životaschopností dědičnost – vlastnosti organismu
zajišťující nepřetržité propojení jednotlivými generacemi, které podmiňují
vývoj jedince ve stanovených podmínkách prostředí. Jev, při kterém se rodiče
a potomstvo chovají stejným způsobem v podobných podmínkách. Podobné plodí
podobné. Je však nutno brát v úvahu hlediska vývojová, dynamická a
životní podmínky. dědivost – důležitý genetický
ukazatel chovu, označovaný symbolem h2 (heritabilita).
Vyjadřuje podíl z celkové fenotypové
proměnlivosti podmíněný dědičností. Výkonnostní vlastnosti koní mají nižší až
střední dědivost, mechanika pohybu má dědivost vyšší. Odhady dědivosti
jsou však velmi závislé na charakteru dat hodnotících jednotlivé vlastnosti. derby – mezinárodní název
nejvýznamnějšího klasického dostihu zpravidla na diagnostika – nauka o poznávání
chorob distance
dostihu
– vzdálenost, na jakou se dostih běží. distance
před cílem – označení vzdálenosti 200m před cílem, od tohoto bodu se
nejpřísněji posuzují přestupky. distancovat jezdce – odebrat mu jezdeckou
licenci distanční
jízda
– jízda pod sedlem nebo v zápřeži na větší vzdálenosti. Kůň v ní
prokazuje své výkonnostní dispozice.
dostih
mrtvý
– součastné vítězství dvou nebo více koní dotace – peněžitá odměna
vyplácená majitelům vítězných a umístěných koní doupě – dutina v rohové
kopytní stěně, posuzuje se jako vada dostihový
dres –
oblečení dostihového jezdce, sestávající z bílých kalhot, barevné blůzy
(v registrované kombinaci majitele koně) a čapky dostihový
kůň –
kůň chovaný výhradně pro dostihy, původem většinou plnokrevník nebo klusák.
Výjimečně se pro určitý typ dostihů používají i jiná plemena. drezúra – jezdecká disciplína, při
níž kůň předvádí v soubor speciálních cviků předepsaným způsobem. dvojitá
uzda
– uzda se dvěma udidly, používaná v případě dobře vycvičených koní,
např. při drezúře. |
|
ekipa – skupina jezdců s koňmi
( stáj, země ), kteří se společně účastní sportovních soutěží. elektrokardiografie – EKG, zaznamenávání elektropotenciálů vznikajících srdeční činností etologie – věda, zabývající se
studiem životních projevů a chování živočichů ex aequo – výraz pro nerozhodný stav v soutěži. exteriér – zevnějšek koně
posuzovaný na základě tělesných tvarů a jejich celkové souměrnosti. |
|
falešná žebra – pět párů zadních žeber,
která nejsou pevně napojena na hrudní kost. FEI – zkratka Féderation equestre Internationale – mezinárodní jezdecká federace, vedoucí
instituce světového jezdeckého sportu. fenotyp – výsledek spolupůsobení dědičného základu a
prostředí. Za určitých podmínek měřitelná funkce genotypu. festle – spěnka figury klasické – pozemní cviky vysoké
školy, které se staly součástí drezurních soutěží – např. pasáž a piaf flegmatičnost – nízká vzrušivost flémování – při flémování
kůň zdvihá a obrací na ruby horní pysk. Reaguje tak na nezvyklou chuť či
pach. flígr – kůň, který podává nejlepší výkony na
krátkých vzdálenostech ( 1000 až francouzský
postoj – nepravidelný postoj předních končetin. Jedna noha je ze spěnkového
kloubu rozevřená. francouzský
skok
– překážka ve steeplechase. Dva živé ploty, mezi nimi je suchý příkop. fullpace – maximální rychlost koní v dostihu, případně tréninku |
|
galop – cval generální
handicap – pořadí, v kterém jsou koně seřazení podle kvality. Ta je vyjádřena
hmotností, kterou by ten který kůň měl nést oproti soupeřům, aby všichni měli
stejnou šanci zvítězit. Handicap se mění po každém dostihu podle výkonu
každého jednotlivce. Každoročně je pak definitivně uzavřen na konci sezóny. genotyp – souhrnné dědičné
založení jedince. Soubor genů v buňce. V širším významu se hovoří o
genotypu jedince, v užším o genotypu vybrané vlastnosti. Genotyp se může
projevit v určitém prostředí měřitelnou formou, a to fenotypem. gig – lehký dvoukolový
jednospřežní kočárek. gymkhana – soutěž složená z nejrůznějších disciplín převážně hravého charakteru |
|
hack – uznaný typ lehkého jezdeckého koně. hadí
příkop –
překážka ve steeplechase. Odskok je položen výše než doskok, mezi nimi je
vodní příkop. hakamore – bezudidlová uzda
působící prostřednictvím páky na nos koně. Dává se koním, kteří odmítají
nosit udidlo zvláště při skocích. halali – mezinárodní výraz pro
zakončení honební jízdy halfra – ohlávka handicap
generální – viz generální handicap háček na
kopyta
– pomůcka, kterou odstraňujeme nečistoty z kopyta. házlerin – nákrčník heat – mezinárodní výraz pro rozjížďky
klusáckých dostihů, které se jedou nadvakrát nebo natřikrát a při nichž
vítězí kůň, který dosáhne celkově nejkratšího času hecpajč – dostihový jezdecký bičík heka – překážka v podobě živého plotu hierarchie – přesné pořadí podle
sociálního postavení ve stádě hipiatrie – léčení koní Hipologické
muzeum ve Slatiňanech – zámeček, v němž jsou umístěny vzácné umělecké originály a unikátní
odborné sbírky s hipickou tematikou. Jeden salónek je vyhražen trofejím a památce slavného jezdce kpt. Rudolfa Poplera. hipologie – nauka o koních hipomanes – ploché želatinózní
útvary vypuzované klisnami po porodu, zbytky histiotrofní
výživy (způsob vyživování do vytvoření placenty), tzv. „chlebíček“ hippometr – tenká kovová roura
rozdělená na dvou stranách na cm a mm od 0 do hippometrické kružítko – pomocí něho se měří se délkové, šířkové
a hloubkové (pohodlněji) rozměry koně. Má ramena dlouhá hlezna nízko
nad zemí
– krátké záprstní kosti zadních končetin prozrazují velkou sílu odrazu koně
při skoku. hlezna vysoko
nad zemí
– dlouhé záprstní kosti zadních končetin jsou považovány za chybu. hloubka
hrudníku
– vzdálenost od nejvyššího bodu kohoutku k pod ním ležícímu bodu na
hrudní kosti. Hloubka hrudníku je významná pro funkci kardiorespiračního
ústrojí. hnědák – kůň hnědé barvy, ocas a
hříva jsou však vždy černé. Podle základního zbarvení lze odlišit různé druhy
hnědáků ( světlý, červený, kaštanový,
tmavý a černý ). Posledně jmenovaný je jako uhel, najdete však světlou
srst kolem huby a ve slabinách. holeň – třetí kost záprstní a
dvě kosti bodcové. Odpovídá záprstní (metakarpu).
Aby byla holeň zatěžována rovnoměrně, musí být nasazena svisle. Pokud se
vychyluje z osy, je narušena pravidelnost chodu a mohou vznikat kostní
výrůstky (exostosy). hřbílko – pomůcka k čištění
koně od prachu a nečistot. Může být kovové, gumové nebo plastové. hřebčín – chovné zařízení
k reprodukci plemene. Jsou v něm soustředěny klisny nejlepší
kvality, k nimž jsou podle potomstva přiděleni geneticky prověření
plemeníci. Poměr klisen k plemeníkům bývá 10:1 až 25:1. hřebčinec – instituce soustřeďující
vybrané (licentované) hřebce, zajišťující
plemenitbu v určených zemských oblastech přidělením na určité
připouštěcí stanice v jarním připouštěcím období (zpravidla únor až
červenec). Po ukončení připouštěcí sezóny se hřebci vracejí zpět do
hřebčince. hřebec – samec koně starší než
čtyři roky. Plemenný hřebec je vybraný za způsobilého k plemenitbě, je licentován. hřebeček – nekastrovaný mladý kůň
do tří let stáří. hřebelcování – kartáčování, při němž
zbavujeme srst nečistot a zlepšujeme tak její vzhled i stav. hřeben na
hřívu – slouží k česání žíní a protrhávání hřebení – porod klisny hřebice – výraz pro mladou, dosud
nezapuštěnou klisnu hříbárna – zařízení, kde se
pastevně chovají odstavená hříbata tj. od 4 až 6 měsíců, až do zařazení do
výcviku. Bývá obyčejně při hřebčíně. hříbě – mládě koně do věku tří
let. hříběcí – nakažlivé onemocnění
zejména mladých koní vyvolávané streptokoky hříva – dlouhé chlupy na
hřebenu krku koně. U divokých koní je krátká a vztyčená, u domácích dlouhá.
Upravuje se různým způsobem. Někdy se stříhá nakrátko, jindy se zkracuje nebo
stupňovitě sestřihuje. Často se zaplétá nebo vyvazuje do uzlíků. huláni – lehké jezdectvo původně
působící v polském vojsku. Od 19. století zavedeni i v jiných
armádách. hunter – mohutný honební kůň se zvláště vyvinutými
skokovými vlastnostmi. husaři – jezdectvo uherské armády
zavedené v 15. století. hůlková
míra
– pomocí ní měříme koně. Zhotovuje se ve tvaru vycházkové hole
s vysunutou čtyřhrannou kovovou tyčí, na níž je vyryta stupnice v cm a z níž lze
vysunovat krátké vodorovné ramínko k stanovení výškových rozměrů. K tyči
je ještě zasunuto jedno ramínko, které se našroubuje na druhý konec hole
k stanovení délky koně. hýblo – páka, která je součástí
uzdy a na jejíž délce je závislá síla působení uzdy na tlamu koně. hybrid – produkt křížení mezi
různými druhy tedy i mezi koněm a jeho příbuznými (oslem, zebrou aj.) hyrda – proutěná překážka, vysoká |
|
chambon – zařízení sloužící
k ovládání koně na lonži, které zvířeti dává
značnou volnost pohybu dopředu i do stran. Nedovoluje mu zvedat hlavu, protože
působí na pásek v týlu a na nervové centrum koně v tomto místě. Kůň
se učí pohybovat se na lonži s uvolněnou,
skloněnou šíjí v rovnováze bez tvrdého působení na jeho tlamu. Takové
uvolnění má příznivý vliv na rozvoj a utváření hřbetního svalstva. charabanc – dlouhý otevřený vůz, ve
kterém jsou lavice pro cestující umístěny podél bočnic. Název je odvozen od
francouzského char a banc
– vůz s lavicemi. charakter (povaha) – souhrn
psychických vlastností. Posuzuje se podle spolehlivosti, s jakou se kůň
podrobuje člověku. Dělí se na pracovní, ve vztahu k člověku a při
kování. chladnokrevník – mohutný, těžce stavěný
kůň, jehož původ hipologové odvozují od západoevropských divokých koní ( Equus robustus ).
Vyznačuje se silou a schopností tahu, je však pomalejší a méně vytrvalý.
Většina chladnokrevných plemen byla zlepšena teplokrevníky. Je to pracovní
kůň. chody
koně
– základní pohyb koně – krok, klus a cval. Některá plemena koní využívají
převážně jednoho chodu, např. chladnokrevníci jsou většinou koně krokoví.
Klusáci mají zase vynikající vlohy ke klusu. Cvaloví koně jsou především
plnokrevníci. Zvláštní chody mají mimochodníci – mimochod. chomout –
hlavní součást postroje pro těžké tažné koně. Tělo chomoutu je z kůže,
vycpané, dřevěná část se nazývá kleštiny. Chomout se nasazuje koni přes
hlavu, podkládá se měkkou plátěnou koudelí vycpanou poduškou. Tažný bod je
v dolní třetině lopatky. Je to nejvhodnější postroj pro tažné koně. chomoutek – součást kočárového
postroje, lehčí a zdobenější než chomout. Je vycpán srnčími chlupy a
nepodkládá se poduškou. chov – skupina jedinců určité
zootechnické jednotky (plemena, rázu, kmene), chovaná na určitém území chovný
kůň –
kůň používaný k chovu, včetně plemenných koní chovná
klisna
– klisna určitého plemene zařazená do chovu, zpravidla splňující podmínky
vzhledu a často i výkonnosti. Požadavky na výkonnost jsou stanoveny
v šlechtitelských programech těchto plemen. chovná
linie
– soubor hřebců v různém stupni příbuznosti k zakladateli linie,
vyznačujících se dědičnou ustáleností vlastností, která zmíněnou linii
určuje. chovný kůň – kůň požadovaný k chovu, včetně
plemenných koní. chránítka – při sportu i dopravě je
nutné chránit koně před úrazem, a to zejména dolní část noh. Proto se koním
dávají chránítka na holeně, spěnky, korunky, ale i hlavy, kořen ocasu apod.
Jsou kožená, gumová nebo z plastů. Parkurová chránítka jsou vpředu
otevřená, závodní jsou celistvá, nohy klusáků chrání kromě toho gumové zvony.
Chránítka určená k dopravě jsou vyložena plstí. Šlachy chrání
v případě potřeby obinadla ( bandáže ). |
|
irská
lavice
– překážka ve steeplechase. Příkop, vysoký val. individualita – odlišnost od všech
ostatních. |
|
jankovitost – vleklá nemoc způsobená
vodnatelností mozkových komor, projevuje se zaujímáním nepřirozených postojů,
nenormální chůzí, sníženou citlivostí, poruchami přijímání potravy, většinou
založená na nepodmíněných reflexech. jelení
krk –
obrácený krk: prohnutý v hřebenu, poněkud vypouklý v hrdle. Vazba
s krkem ztěžuje ovládání koně. V rychlém pohybu mají koně snahu
obracet hlavu nahoru; říká se jim proto hvězdáři. jezdčík – jezdec z povolání,
zaměstnanec podniku s chovem koní. Jezdčík nemusí být specializován jen
na dostihové ježdění. jezdec
amatér
– dříve „pánský jezdec“. Jezdec, který není vyučen ani nemá licenci
profesionálního jezdce. Jezdí ze záliby a není za to peněžitě odměňován. jezdecký
kůň –
protějšek koně tažného, přizpůsobený tělesnou stavbou a vlastnostmi
k nošení jezdce; svými chody zaručuje pohodlnou jízdu. Kůň způsobilý
nést jezdce se stavbou vhodnou k upevnění sedla, má výrazný kohoutek,
pevný, přiměřeně dlouhý hřbet a silná bedra. Lopatka i spěnka musí být dost
šikmé, aby byl krok pružný, zaručující pohodlnou jízdu. jezdecký
postroj
– uzdění, sedlo a příslušenství. jízdárna – prostor pro výcvik nebo
trénování koní. Podmínkou je dobrý povrch, jenž netvrdne ani se za deště
nemění v bláto. jízdný – pomocný kočí sedící na
osedlaném koni, posledním ve vícespřeží jukr – viz. kočárový kůň |
|
kadence (frekvence) – střídání
nohou v určitých časových intervalech (rytmus pohybu končetin). Posuzuje
se vzhledem k prostornosti chodu. Kůň správně vyvážený má kadenci
poměrně pomalou, chody pružné a svěží. Pro pomalou kadenci je důležitá co
nejdelší doba nesení zadní nohy. kalup – cval kontracval – cval na opačnou nohu ve směru pohybu, je
vykonáván na přání jezdce. kapriola – figura Španělské jezdecké školy ve Vídni kapří
hřbet
– hřbet koně vypjatý nahoru, vyklenutý následkem vadného utváření obratlových
trnů. Kůň s tímto hřbetem není vhodný pro jízdu; jeho chod je strnulý,
otřásavý. karambol – srážka dvou, případně
více koní. karosiér – těžký kočárový kůň
schopný tahat velké, reprezentační kočáry, např. starokladrubský
kůň. kaštánky – malé, zrohovatělé kožní výrůstky na
vnitřní straně nohou. kavaleta – nízká jednoduchá dřevěná
překážka, používaná při výcviku koní a jezdců kavalkáda – skupina jezdců na koních v krajině kelka – část ocasu tvořená
obratli, svaly a kůží kentr – pomalý pracovní cval klabonos – vyklenutý (konveksní) profil hlavy koně, typický pro plemena
západního původu. Např. berbera nebo v krajním utváření starokladrubského koně. klandr – zábradlí ohraničující
dostihovou dráhu těsně při jejím vnitřním oblouku. klasické
dostihy – pět nejdůležitějších výkonnostních zkoušek pro tříleté hřebce a
klisny. Všichni startující nesou stejnou hmotnost, jen klisny mají proti
hřebcům úlevu klenutá
žebra
– kůň má krátký, hluboký a kulatý trup. Šíře hrudníku je ovlivněna vyklenutím
žeber. Kostální úhly však musí odpovídat výkonnostním typům jednotlivých
plemen. kleštiny – dřevěná kostra
chomoutu. klisna – samice koně stará
nejméně tři roky. Plemenná klisna je vybrána a používána k plemenitbě. klisnička – mladá klisna ve věku do
tří let. klkání – zlozvyk koně,
spočívající v polykaní vzduchu, nahromaděného v hltanu a vydávání
charakteristického zvuku klus – dvoudobý chod se čtyřmi
fázemi, které se skládají z řady po sobě jdoucích klusových
kroků. Diagonální pár nohou se součastně zvedne, pohne dopředu i došlápne. Nohosled klisu je: pravá zadní
spolu s levou přední, levá zadní spolu s pravou přední, fáze
vznosu. Rozeznáváme základní, střední, pracovní a prodloužený klus. Podle
sedu rozeznáváme klus lehký a těžký. klusáci – koně s vynikajícím
klusem, používaní pod sedlem i v zápřeži. Původně to byli kočároví koně,
nyní jsou velmi oblíbení jako koně dostihoví. Dělí se na klusáky diagonální
(s normálním klusem) a mimochodníky. kmen – skupina zvířat,
pocházející po vynikajícím plemeníku – zakladateli, po němž bývá i
pojmenována kmenové
stádo klisen – stádo vybraných plemenných klisen dobrého původu, zevnějška a žádoucích užitkových vlastností kmih – výsledek posunu a
odrazové energie zadních končetin (výraz odrazové energie). Závisí na temperamentu koně. kočároví
koně
– převážně teplokrevní koně různého typu, mohutnosti a ušlechtilosti,
využívaní v zápřeži kočárů. Lehký kůň se jmenuje jukr ( např. arab shagya ), těžký karosiér ( kladrubský kůň ). Žádá se elegantní
chod a pečlivý výcvik.Postroje kočárových koní jsou převážně chomoutkové: anglické nebo poprsní: uherské. Každý
z obou typů postrojů má specifické součásti. kohoutek – místo, kde krk přechází v tělo. koleska – čtyřkolý vozík se skořepinou zavěšenou na
řemenech. kolika – břišní bolesti při
onemocnění trávicího ústrojí, jiných orgánů či při některé infekční nemoci konstituce – stupeň zdraví jedince,
projevující se životní aktivitou. Charakterizuje ji celková funkce
fyziologických orgánů a určují ji dědičné vlastnosti, vliv prostředí a
nervový typ jedince. Typy konstituce: hrubá, pevná, jemná, měkká. Hodnotí se
s přihlédnutím k výkonnostnímu typu jedince. koňská
délka
– v dostizích vzdálenost asi 3m, dělí vítěze od druhého nebo dalších
koní kontracval – kůň, který jde na
špatnou nohu při cvalu. Vyžaduje se v řadě drezurních úloh a demonstruje
pružnost a ohebnost koně, rovnováhu a poslušnost kopyto – přetvořený poslední
článek středního prstu, není to tedy pouze rohovité pouzdro ( bačkory ), ale
složitý a důležitý orgán, tvořený kostí, vazivem, šlachami, škárou a pokožkou se srstí, ev.
rousy. Je pružné a do značné míry roztažitelné,
vyžaduje péči. korektor – plemeník žádoucích
tělesných tvarů a užitkových vlastností s průraznou dědivostí
a schopností zlepšovat tvary a vlastnosti potomstva krácení
ocasu
– operativní krácení ocasu (kelky) některým,
zejména chladnokrevným, plemenům. Kupírování mělo jednak zabránit zaplétání
dlouhých žíní do postraňků, jednak zvýraznit mohutnost svalnaté zádě.
V mnoha zemích je nyní krácení zakázáno. Přistřihují se jen žíně nebo
jsou při práci vyvazovány do uzlu. kravský
postoj
– vada postoje pánevních končetin správněji nazývaná sblížená hlezna. Hlezenní klouby jsou obráceny dovnitř. krevní (genealogická) linie – v časovém pořadí
uspořádaný soubor hřebců-potomků zakladatele linie. krkavičný žlábek – hrdelní rýha na krku prozrazující, kudy probíhá
vena jugularis
(krkavice). krok – čtyřdobý chod bez fáze
vznosu, který se skládá z řady po sobě jdoucích kroků. Rozeznáváme
základní, střední, pracovní a prodloužený krok. Nohosled
kroku je: pravá zadní, pravá přední, levá zadní, levá přední. kroužek – kostní novotvar na
korunkovém kloubu kroužek – prostor vyhrazený stáji
pro část krokové práce koní. Trenér stává obvykle uprostřed a koně chodící
dokola vyšlapou v travnatém terénu cestu ve tvaru kruhu. křížení – opak čistokrevné
plemenitby, páření příslušníků různých plemen, ev.
druhů. V rámci druhu může být stejnorodé – kříží se plemena stejného
rázu, např. teplokrevní koně, nebo různorodé, kříží se např. pony s plnokrevníkem nebo
chladnokrevník s teplokrevníkem. kříženci – produkty křížení mezi
plemennými skupinami, v užším pojetí i mezi plemeny v rámci
plemenné skupiny či mezi liniemi. kštice – část hřívy mezi ušima
spadající do čela (dříve se nazývala špičník). kurs – vyznačená trať ve
steeplechase s určením pořadí překážek a otočných bodů. kurt – podbřišník, kterým se
přitahuje sedlo koně. kurz při
sázkách
– číslo udávající, kolikanásobná částka ua vsazené
peníze bude vyplacena sázejícímu za určitého koně v případě jeho
vítězství kyrysníci – těžké jezdectvo užívané v evropských armádách od 16. do 19. století. Název je odvozen od kyrysu, kovové ochrany hrudníku jezdce. |
|
laminitis – zchvácení kopyta,
choroba většinou způsobená přejímaním. lehký kůň – kůň menšího až
středního tělesného rámce s nižší hmotností, je vhodný pod sedlo nebo do
lehkého tahu. Převážně jde o teplokrevná plemena nebo o ponye. lehký
v kostře – označení pro příliš slabou, jemnou kostru. Posuzuje se podle
obvodu holeně. „Úbytek kosti“ je v chovu nežádoucím jevem. letmý
start
– koně nestartující z místa, nýbrž z pohybu letoun – dostihový kůň
s nejlepšími předpoklady na krátkých vzdálenostech (1000 – 1400m) levada – klasická nadzemní
figura španělské školy, při níž se kůň zvedá na ohnutých zadních končetinách,
zatímco přední jsou ostře zahnuté. Ohnutí v hleznech,
nesoucích celou tělesnou váhu koně i jezdce, musí být dokonalé. licence
na dostihy – povolení trenérům a jezdcům k výkonu jejich funkce licentování hřebců – výběr a uznávání hřebců za schopné
k plemenitbě lícnice – část uzdečky vedoucí po
lících koně linie – skupina samčích zvířat
jednoho plemene, založená vynikajícím plemeníkem, jehož individualita se
uplatňuje v potomstvu liniová
plemenitba – plemenitba, při níž jsou připářováni příslušníci téže linie –
menší biologické jednotky s určitými charakteristickými znaky plemene,
založená vynikajícím jedincem. Není totožná s krevní linií. lipidy – skupina organických
látek vysoké energetické hodnoty, důležitá složka ve výživě lonž – dlouhá otěž, používaná zejména při zajíždění
ročků. lonžování – způsob výcviku, při němž
je k ohlávce připevněna lonž. Cvičitel stojí
na zemi a pohání koně, který obíhá do kruhu, bičem. lopatka – základní část kostry (
pletence ) přední nohy. Na její délce a poloze ( krátká, dlouhá, šikmá,
strmá, kolmá ) závisí akce přední nohy, délka kroku, výkonnost koně a pohodlí
jezdce. lope – typický lehký pracovní chod kovbojského
koně, předváděný s přirozeným držením hlavy. loupná záď – muhutně
osvalená záď těžkých plemen má ve středu výrazný
žlábek. |
|
mač – dostih dvou koní o sázku. manéž – uzavřený krytý prostor
určený k výcviku koní nebo k předvádění určitých cviků či kvadril.
V některých zemích se uvedený termín užívá k označení kryté
jízdárny. V cirkuse se manéží nazývá ohraničený prostor (určený
technickými parametry) k předvádění drezúry zvířat, včetně koní. martingal – součást postroje
nedovolující koni zvedat příliš vysoko hlavu. Dvoudílný řemen připevněný
k podbřišníku jedním koncem a pomocí kroužků jsou skrz něj na druhé
straně provlečeny otěže. mash – teplý nápoj (z mačkaného ovsa,
pšeničných otrub, lněného semene a kuchyňské soli rozmíchaných v horké
vodě), prospívající kondici koní master – vedoucí honební jízdy,
jede před polem účastníků meet – mezinárodní výraz pro shromáždění jezdců
před honební jízdou mezek – kříženec oslice a
hřebce koně mézair – opakovaná levada kupředu tak, že při ukončení první levady po krátkém doteku země předníma nohama následuje
nové podsazení zádi (a to kupředu), z něhož kůň přejde ihned do levady. měření
koní
– součást zootechnické charakteristiky exteriéru. Měří se výškové, hloubkové
a šířkové tělesné tvary. K měření se užívají měrné hole, páskové míry, Wilkensovo kružidlo. Úhly se měří nejčastěji hipogoniometrem. Hlavní míry koně jsou výška
v kohoutku a obvod hrudi. Důležitý je také obvod holení, ukazující
kvalitu kostí končetin. měření
obvodu holeně – obvod holeně je jednou ze
tří základních měr, které charakterizují tělesnou stavbu koně. Měří se
v jejím nejužším místě, tj. v jedné třetině pod karpálním kloubem,
u hříbat v polovině holeně. Umožňuje posoudit poměr hmotnosti koně a
síly jeho kostry. Jde o významný údaj, a proto je ve všech šlechtitelských
programech zdůrazněna nutnost udržet v populaci odpovídající sílu
kostry. měsíční
slepota
– opakovaný vnitřní zánět oka military – soutěž pro všestrannou způsobilost jezdeckých
koní. Absolvuje se ve třech dnech a skládá se z drezúry, klusového úseku, steeplechase, dalšího klusového úseku, terénu, volného cvalu a parkuru. mimochod – měkký chod, ve kterém
se současně posunují stejnostranné končetiny. Jízda na mimochodnících je
velmi příjemná a ani na dlouhé trati neunavuje. Mimochodníci byli již ve
středověku zvlášť evidováni. Populární jsou zejména v Jižní Americe.
Některá tamější plemena mají však ještě jiné formy zvláštních chodů a
počítají se ke koním čtyř- a pětichodovým. Mimochod je přirozeným pohybem mnoha druhů zvířat,
zejména v klusu – medvěda, žirafy aj. U koní je výjimkou, lze ho však
nacvičit. U některých plemen se dědičně zafixoval. mimochodník – kůň s nesprávným nohosledem v kroku nebo klusu. Vykračuje současně
stejnostrannou přední i zadní nohou (mimochod). mitbah – arabský výraz pro úhel
napojení hlavy a krku arabského koně. Napojení je velmi pozvolné, obloukovité
a dovoluje pohyb hlavy ve všech směrech. mílař – dostihový kůň
s nejlepšími výkony na středních vzdálenostech, kolem 1600m míle – 1609.3m mor koní – prudké nakažlivé
onemocnění virového původu s rychlým hynutím. moučná
huba
– nápadně světle zbarvená huba koně. Typický znak divokého koně Převalského a
exmoorského ponyho. mrtvá
váha – hmotnost všeho, co nese kůň, s výjimkou jezdce. Různě těžké
sedlo a dečka s olovem. Mrtvá váha je pro koně nevýhodou, je připoutána
na hřbetě a nemůže měnit těžiště. mrtvý
dostih
– součastné vítězství dvou nebo více koní. Totéž mrtvé umístění – součastný
doběh na některém z míst. mul – kříženec klisny
s hřebcem osla mustang – zdivočelý kůň, žijící volně ve stádech v Severní Americe. |
|
náboj – směs navlhčeného jílu a
pilin, vyplňuje se jí chodidlo kopyta, zejména před kováním nadmutí – nahromadění plynu
v části střev, též při částečné neprůchodnosti střev. nad otěží – dopředu zdvižené držení
hlavy. Kůň se jim vyhýbá působení otěže. Opak je za otěží, kdy kůň ohýbá
hlavu a krk dolů a dozadu. najetí – narazí-li
v dostihu jeden ze startujících koní do druhého je trestné. Kůň se
správně nesmí soupeře ani dotknout. nálevky – měkké zduřeniny na hleznových a spěnkových kloubech končetin a šlachových
pochvách nánosník – součást uzdečky
obepínající nos a bradu koně. Bývá podložen měkkou kůží nebo kožešinou. nápinky – bolestivé stahy
břišního svalstva klisen při vypuzovací fázi porodu nátylník – část uzdečky
odepínající týl koně nasazení
ocasu
– podle utváření zádě je ocas nasazen vysoko nebo nízko, což podstatně
ovlivňuje vzhled koně. Do znační míry na něm závisí i nesení ocasu při
pohybu. návní kosti – kostní výrustky zejména na vnitřní straně přední holeně nisejští koně – vynikající antické
plemeno pocházející ze severovýchodního Íránu. Hlavní plemeno užívané ve
starověké perské armádě. novozélandská
pokrývka – nepromokavá plátěná pokrývka pro koně chované venku. |
|
obvod
hrudníku
– obvod těla měřený páskovou mírou za kohoutkem. obrna – stav po onemocnění
nervů, mozku, míchy z různých příčin ( otravy, infekční onemocnění ). obročník – pomocník trenéra, pečuje
o správný provoz v dostihové stáji, zejména po stránce krmení a
ošetřování odstav
hříběte
– hříbě je odstavováno od matky ve věku 5. – 6. měsících. Změní se jeho
výživa na výživu bez mateřského mléka, prostředí a denního cyklu pobytu
hříbat ve stáji a na pastvinách, přeruší se přátelská pouta, vytvořená na
pastvině zpravidla mezi dvojicemi hříbat. odznaky
koně – vrozené odchylky od základního zbarvení srsti. Zejména na hlavě (
prokvetlé čelo, prokvetlý nos, kvítek, hvězda, nosní pruh, šňupka, lucerna,
horní pysk bílý, spodní pysk bílý, mléčná huba, žabí huba ) a na nohou (
patky bílé, korunka bílá, noha ve spěnce bílá, noha nad spěnkou bílá, noha
pod koleno bílá, noha nad koleno nebo hlezno bílá
). Odznaky se zapisují do popisu koně, malé jsou ozdobou, velké jsou
nežádoucí. ohlávka – pomůcka
k uvazování koní. Je ušita ze silné kůže. ohon – hustý svazek dlouhých
žíní, vyrůstající na ocase (kelce). Žíně se přestřihují či protrhávají a
v některých případech se vážou do zvláštního uzlu (u pólo ponyů a peršeronů) nebo se
zaplétají. ochroma
hříbat
– hnisavý zánět kloubů po předchozí infekci u sajících hříbat olovnice – podložka sedla
s koženými kapsami, do nichž se vkládá určitý počet olověných destiček
k vyrovnání nedostatečného zatížení koně v dostihu opar lysivý – nakažlivá nemoc vyvolávaná plísní, způsobuje
tvorbu ložisek na kůži opracoviště – prostor pro
bezprostřední přípravu koně před sportovním výkonem opratě – vodící řemeny
k ovládání tažných koní. Podobně jako otěže se zapínají do kroužku
udidla. Bývá kožená, popruhová nebo z plastů. ordre – pokyny trenéra či majitele koně jezdci,
jak si má počínat v dostihu orientální
koně
– koně východního původu zejména arabští nebo berberští. ostruha – zrohovatělý bradavičnatý
útvar na zadní straně spěnkového kloubu. osvěžení
krve
– chovatelský zásah, který má zabránit degeneraci chovů s příliš úzkou
chovnou základnou. Získává se k tomu plemeník stejného ( v nouzi i
příbuzného ) plemene bez úzkého příbuzného vztahu k chovným zvířatům. otěž –
otěž je součást postroje jezdeckého koně, již se kůň ovládá. Bývá kožená,
popruhová nebo umělá, hladká nebo zdrsněná, obšitá plátnem nebo jinak
upravená. Konce otěží ( jsou dvě ) jsou sešité. Pro různé účely bývají otěže
různě upravené. otruby – odpadní produkt po
mletí obilovin a luskovin, hodnotné krmivo outsider – kůň, u něhož se
nepředpokládá umístění označení
předků
– při hodnocení předků posuzovaného koně se uvede, že je po tom a tom otci a
z té a té matky. Označení, že kůň je po otci a po matce je nesprávné. |
|
pace – rychlost koní
v dostihu pacemaker – kůň, který udává tempo
dostihu, bývá zpravidla vodičem pro stájového druha paddok – ohrazené místo, kde se
koně vodí před dostihem a nasedají na ně jezdci palec – jednotka pro měření výšky koní v kohoutku.
Palec = palcát – poměrně neohebný bič dlouhý asi pánek – trvalé zduření šlach, postihuje jednu či dvě
přední končetiny. pasáž – jakýsi „vydržený klus“ ve vysokém stupni
sebrání. Diagonální nohy (levá přední s pravou zadní a pak zase pravá
přední s levou zadní) se střídají v pravidelných, ale delších
intervalech než v klusu (asi 1 vteřina) s určitým mezidobým vznosu
mezi došlapem a odrazem obou diagonál. Čím delší tyto intervaly -> tím kmihuplnější je akce. pásková míra – parkur – z franc. parcours – projížďka,
jízda, trať, je vžitý název pro skokové soutěže. Soutěže se konají na
kolbišti a kůň spolu s jezdcem zdolává umělé překážky ve stanoveném
pořadí. pedigree – cizí výraz pro rodokmen
koně penalizace – trestné body za chyby, vzniklé na trati pepiniér – vybraný plemenný hřebec,
používaný k plemenitbě v hřebčínech pěst – jednotka středověkého původu pro měření výšky
koní v kohoutku. Pěst = pětichodový kůň – americké označení pro jezdeckého koně
používajícího kromě obvyklých chodů (kroku, klusu, cvalu) také pomalý a
rychlý mimochod, specifické chody tolt a rack. piafa – lidově nazýván klus na
místě (ale není to zcela přesně), figura španělské jezdecké školy. piebald – anglické označení pro
strakáče černobílého zbarvení. pikér – pomocník mastera při
honebních jízdách pirueta – otočení koně kolem zadních nohou o 180°
(poloviční pirueta) nebo o 360° (pirueta) při kroku nebo klusu. Skládá se ze
4 cvalových skoků. Každý cvalový skok vyplní 1/4 kruhu, ve které musí být
ukončeny všecky fáze cvalového skoku. Nesmíme ji zaměňovat s krátkým
školním cvalem. pískání koní – druh dýchavičnosti koní plastron – speciální druh bílé
kravaty vázané pod krkem, součást povinného oficiálního vybavení jezdecké
uniformy. plavák – kůň žluté srsti s černou hřívou, ocasem,
spodkem končetin a tmavým úhořím pruhem na hřbetě. U anglických plnokrevníků
se plaváci nevyskytují, i když v potomstvu
plemeníka Norberta se najde přibližně osmina jedinců s úhořím pruhem. plemenitba – řízené rozmnožování vybraných jedinců
domácích zvířat. Vedle čistokrevné plemenitby se zvlášť při vytváření nových
plemen uplatňuje plemenitba příbuzenská, což je páření blízce příbuzných
zvířat, například sourozenců nebo rodičů a potomků. Vyžaduje zkušenost a
přísný výběr bezvadných jedinců. plemenná
hodnota
– odhad aditivní (součtové) genotypové hodnoty.
Stanovuje se podle užitkovosti probandů (potomků)
nebo předků (rodokmenová hodnota) či podle výkonnosti sourozenců, případně polosourozenců. plemenná kniha – soubor rodokmenů všech
příslušníků určitého plemene odpovídajících vlastností. Vede ji chovatelská
organizace. plemenné
skupiny koně – skupina koní mongolských, skupina koní orientálních (východních),
skupina koní okcidentálních (západních) a skupina koní nordických
(severských). plemeno – skupina domácích zvířat téhož druhu, která mají
stejný fylogenetický původ a vyznačují se určitými shodnými vlastnostmi
morfologickými, fyziologickými, případně psychickými, které za předpokladu
stejných životních podmínek přenášejí na potomstvo. plná huba – označení pro plný chrup
dospělého koně. Hřebec má 40 zubů, klisna 36 (špičáky má zakrnělé). plnokrevník - zvíře z výběrového chovu, jehož
všichni předkové jsou uvedeni v plemenné knize. Původně se tento termín
vztahoval jen na arabské a anglické plnokrevné koně, později i na jiná
zvířata vynikajících kvalit. Potomek plnokrevníka a obecného koně se jmenuje
polokrevník, vyšší podíl krve plnokrevníka se označuje jako „ vysoko
v krvi “. Kůň s 1/16 jiné krve se ještě považuje za plnokrevníka. plný zdvih – moment, kdy má kůň
všechny čtyři nohy ve vzduchu. plochá
žebra
– nedostatečně klenutá žebra. Vážná vada, způsobující malou výkonnost koně,
neboť plicní a srdeční dutiny jsou stísněné. podbřišník – popruhový nebo kožený
pás k upevnění sedla na hřbetě koně. podkoní – starší výraz pro
vedoucího ošetřovatelů koní podkova – ochrana kopyta,
zvyšující výkonnost koně. Nejčastějším typem jsou pantoflice
jednoduché, pantoflice těžké, podkovy se šroubovatými nebo vykovanými ozuby, podkovy
s plátkem a podkovy s hmatcem. Koně se kovají přibližně
v šestitýdenních intervalech. podkovák – speciální hřebík
z měkčího materiálu, připevňující podkovu ke kopytu. Má svůj typický
tvar s obdélníkovou hlavou a velmi ostrou špičkou, zúženou
v bočních stranách. podkovář – odborník, který pečuje
koni o nohy a připevňuje nové podkovy. podlom – záněty kůže v ohbí
spěnky nad patkami různého stupně (až po tvorbu příškvarků, hlubšího zánětu
s odumíráním kůže) podříznutý
ocas
– operativní úprava ocasu, po níž jej kůň nese nepřirozeně vysoko. Dělá se
v USA,v Anglii, v Evropě je tato operace zakázána. podsedlí
(trdlice) - vrstva sedla, na které je
umístěna kůže, která ji pokrývá. polokrevník – kříženec mezi anglickým
plnokrevníkem a jiným plemenem. pomůcky – soubor signálů, které jezdec
nebo vozka předává koni. Přírodní pomůcky jsou nohy, ruce, posun váhy těla,
hlas apod., umělé např. hůlka, bič, ostruhy atd. . U zápřahových
koní opratě a bič. pony – podle našeho dělení
náleží pony do skupiny koní severských. V západních zemích za ponye označují koně menší než 150 až postilion (jízdní) – jezdec na
podsedním koni ve spřežení, řídící zápřež ze sedla. postroj – vybavení koně pro
určitý druh práce. Užívá se chomoutový (těžký) pro těžkou zápřež, chomoutkový v anglickém stylu pro lehkou až střední
zápřež a poprsní (uherský) pro lehkou až střední zápřež. postroj
tažného koně – skládá se z uzdy a podle druhu zápřeže z chomoutu
s příslušenstvím (chomoutová poduška, pobočnice spojující chomout
s postraňky, náhřbetník, podpinka, spojovací
řemen, držák a náojní řetěz nebo řemen, opratě). Ke kočárovému postroji patří
chomoutek s příslušenstvím (kleštiny, pobočnice, náhřbetník,
podocasník, podhrudník, držák). K poprsnímu
postroji patří poprsnice, postraňky, nákrčník, podocasník, držákové oko a další. Ke každému přísluší odpovídající
postrojová ohlávka. pouštní
koně
– plemena nebo typy koní přizpůsobených k životu v poušti, odolných
vůči horku a nedostatku vody. Mají tenkou kůži, jemnou srst a nemají podkožní
tuk. primitivní (přírodní) plemeno – málo zušlechtěné
plemeno, skromné, s tvrdou konstitucí a nižší užitkovostí, přizpůsobené
nepříznivým přírodním podmínkám. profil – význačný rys
jednotlivých plemen. Může být vyklenutý ( tzv. klabonos ), rovný i
vyhloubený, Typický pro arabské koně je profil štičí s vyklenutým čelem
a mírně vyhloubeným profilem. proměnlivost (variabilita) –
rozdílnost hodnot různých znaků koně. Sleduje se i v jednotlivých
chovech. (V matematické statistice je nejlepším měřítkem proměnlivosti
variace.) Proměnlivost tělesných rozměrů se pohybuje mezi 2 až 4%,
proměnlivost výkonnosti je podstatně vyšší (podle charakteristik a
výkonnostního testu). propozice – předem vypsané podmínky
každého dostihu. prostornost chodu – délka vykročení. Čím
delší vykročení -> prostornější chod. Závisí na odrazové energii zadních
nohou, tělesné stavbě koně a na schopnosti sevřít a rozevřít úhly kloubů
zadních končetin. prubikentr – zkušební cval před dostihem.
prubíř – hřebec používaný ke
zkouškám klisen v říji. pucák – ošetřovatel dostihového
koně. pulování – má dvojí význam: puluje-li
kůň, tak chce zvyšovat rychlost víc, než si přeje jezdec, puluje-li
jezdec, pak nesprávně zadržuje cvalovou rychlost koně a „drží“ ho. Takové pulování je zakázáno a trestá se. předek
koně
(přední nohy) – část koně před jezdcem: hlava, krk, hrudník, plece, kohoutek
a přední nohy. předloktí (přední koleno) – horní
část přední nohy koně od lokte po karpální kloub. předvádění
koně na ruce – předvádění koní na vodítku, čemuž se musí kůň naučit v raném
mládí. Předvádění má určitý závazný systém: Kůň je předveden na lonži nebo na vodítku. Na přehlídkách se nejprve posuzuje
vzhled a později jsou předvedeny chody. přetížená
plec
– přehnané osvalení ztěžující pohyb. příbuzenská
plemenitba – připářování příbuzných jedinců. Podle stupně příbuznosti je to
plemenitba úzká – pokrevní (páření otců s dcerami a synů s matkami,
popřípadě sourozenců navzájem), blízká – mírná (páření s vnučkou, strýc
s neteří) a vzdálená, tedy páření jedinců vzdáleně příbuzných. přikřížení – přilití krve
jednorázovým využitím zušlechťujícího plemene nebo využití melioračního
křížení (opakované využití zušlechťujícího plemene). připářovací plán – určení plemeníků k připáření chovných
klisen v hřebčínském chovu nebo v oblasti
připouštěcí stanice. Špičkoví hřebci v zahraničí připustí v jednom
roce 160-180 klisen, v zemském chovu v našich podmínkách
v průměru zhruba 13 klisen. připouštěcí plán – kompletně zpracovaný plán
zapuštění všech klisen, včetně chovného a technologického zajištění porodů,
odchovů atd. |
|
rack – velmi rychlý klus blízký mimochodu, typický pro amerického jezdeckého koně
s pěti chody. rajtgeld – startovné, odměna, kterou
dostává profesionální dostihový jezdec za to, že startuje s koněm
v dostihu. rámec =
poměr výšky těla k jeho délce. Podle rámce lze odhadnou stáří, pohybové
vlastnosti a výkonnost. Rozeznáváme rámec čtvercový, rámec vysokého obdélníka
a rámec podélného obdélníka. ráz – skupina zvířat jednoho
plemene, vznikla na větším území a obvykle podle místa svého vzniku bývá
pojmenována od původního plemene se liší různými odchylkami v tělesných,
případně užitkových vlastnostech remonta – mladý kůň ve výcviku.
Dříve byly remonty označovány podle délky výcviku a stáří jako mladší a
starší až 5 let věku. Nyní tak označujeme koně ve výcviku, tedy tří- až
čtyřleté. rensedlo – lehké dostihové sedlo, zpravidla o váze roadster – původně slavný norfolský klusák, sloužící pod sedlem i v zápřeži.
Předek moderního hackneye. V USA se tak
označují lehcí tažní koně. především američtí klusáci. roček – kůň starý 12 měsíců. rodokmen – posloupnost přímých
předků koně ze strany otce i matky, zpravidla do třetí až páté generace rohovina – produkt kůže,
z něhož je mimo jiné vytvořeno i kopyto. Modrá rohovina je hustá,
modročerné zbarvení naznačuje vysokou kvalitu kopyta. Světlá rohovina bývá
měkčí. U strakáčů se často vyskytuje rohovina příčně i podélně pruhovaná.
Rohovina kopyt pracovních koní se chrání podkováním. rousy – dlouhé chlupy porůstající dolní část
nohy a spěnky. Vyskytují se u chladnokrevných plemen. rozmetání – vadný krok koně. Přední
nohy se nepohybují přímo, ale obloukovitě. Po vznosu opisují oblouk do vnější
strany dříve, než se dotknou země. rozmnožovací
chov
– cílem je produkce užitkových zvířat. rozštěp – puklina v rohové
stěně kopyta, od korunky k nosnému okraji kopyta ruce – označení částí koně
z pozice jezdce. Přední ruce = předek koně, tj. vše před jezdcem, hlava,
krk, plece, kohoutek a přední nohy. Zadní ruce = vše za jezdcem. Na levou
ruku, na pravou – směr pohybu podle postavení jezdce. Mezi rukou a nohou –
při pohybu koně vpřed se jezdcova noha na okamžik střetá s rukou, kůň je
tedy mezi rukou a nohou. U vozky platí směr na levou nebo pravou ruku. ruch (rychlost) – tempo
charakterizuje pohyb: krátký, střední, zrychlený. ryzák – kůň ryzé barvy různých odstínů, se světlou až tmavočervenou ( nikdy však černou ) barvou hřívy, ocasu a končetin. Druhy ryzáků: světlý, červený, tmavý, černý. |
|
sed – způsob, jakým jezdec sedí
na koni. Dobrý sed se vyznačuje jistotou. „Hluboký sed“ je výsledkem
dlouholetého tréninku. sedliště – místo, kde se po zvážení
jezdců včetně sedel sedlají koně přihlášení do dostihu sedlo – základní vybavení pro
jízdu na koni. Pro každý druh sportu či jezdeckého využití koně je sedlo jiné
– školní, drezúrní, dostihové, pro rovinné a
překážkové dostihy, parkurové, lovecké, kovbojské, dámské, vojenské, pikadosrké atd. sedlová
podložka
– dečka z měkké tkaniny nebo umělé hmoty, již vkládáme pod sedlo, aby
sála pot a ubránila citlivý hřbet. selekce (výběr) – zařazování či
vyřazování jedinců z chovu podle záměrů šlechtitelského procesu. selekční
hranice
– výše hodnoty, která je mezní pro výběr jedince do chovu. selekční
kritérium – charakteristika vlastností, podle nichž se kůň vybírá. skewbald – anglické označení pro
strakáče zbarveného jinak než černobíle. skléra – bělima,
bílý vazivový obal oka, vpředu přecházející v rohovku. skočné – připouštěcí poplatek,
který platí majitel klisny při jejím prvním zapuštění plemeníkem. skokový
sed – jezdecká pozice
používaná při skoku nebo trysku při zkrácení třmenových řemenech. Čím
rychlejší tempo, tím kratší musí být třmenové řemeny. sněť
slezinná
– prudké nakažlivé onemocnění s rychlým hynutím, způsobeno bacilem
antraxu soumaři – každé zvíře schopné
nosit náklad. Soumarští koně dopravovali těžké náklady po cestách, kudy
neprojel provoz. Nosili soumarské sedlo a koše, byli podkováni zvláštními
podkovami. spěnka – důležitá část nohy koně
mezi spěnkovým kloubem a korunkou. Na délce a sklonu spěnky závisí kvalita
pohybu koně, Spěnka má být krátká a má mít sklon 45 – 50° k podkladu.
Spěnka s menším úhlem je tzv. měkká, s větším strmá. Velmi měkká
spěnka, skoro vodorovná se jmenuje medvědí a je vážnou vadou. spíd (speed) – schopnost koně prudce zvýšit rychlost, zejména
v závěru dostihu. spřežení – koně v postroji pro
práci v zápřeží. Podle počtu koní a způsobu zápřeže se dělí na jedno až dvacetispřeží, za sebou jsou koně zapřažení
v tandemu ( 2 ), randomu ( 3 ), vedle sebe
jsou v trojce, quadrize a v dvojspřeží. Vícespřeží jsou obyčejně v párech, u lichého počtu
jsou vpředu tři koně vedle sebe. srázná
záď –
svažování zádě od kříže ke kořeni ocasu. Srázná záď bývá kratší; je typická
pro tažná nebo soumarská plemena. srst (v srsti) – rozeznáváme
čtyři druhy chlupů – krycí:
(dřeňové), hlavní pokryv těla; podsadové: (bezdřeňové),narůstající
v zimním období; pokryv těla narozených hříbat; ochranné: (dřeňové), kštice, hříva, žíně, rousy;
hmatové: na nozdrách, pyscích a pod
očima. stájník – osoba vykonávající
všechny stájové práce, mimo stáj však s koňmi nepracuje standart
plemene
– souhrn požadavků na určité vlastnosti ve vymezeném časovém období. stěrka na
vodu
– pomůcka, kterou po omytí koně setřeme z něj vodu. stíhlové
udidlo
– nejběžnější typ udidla, zakončeného kroužky na obou stranách. střel – střelka, důležitá část kopyta,
zajišťující jeho pružnost a roztažitelnost. Zevně, naspodu kopyta je střelka
rohová, uvnitř střelka vazivová (masitá) a střelová
kost. Onemocnění střelky je velmi nebezpečné. střelka (střel) – rohovitý útvar
ve tvaru jehlanu na spodní části rohového chodidla. Přispívá k pružnosti
kopyta. substance – souhrnné označení
kvality stavby těla a celkového osvalení koně. sulka – dvoukolý vozík pro klusácké závody. Má lehká kola s úzkými pteumatikami, malé sedátko bez opěrky a kůň je zapřažen mezi dvěma ojkami. Klusácká dráha musí být klopená. |
|
šavlovitý
postoj
– příliš ostrý úhel skloubení bérce se zadní holení (metatarsální kostí).
Často se vyskytuje u primitivních horských plemen, u nichž je tato anatomická
odchylka do jisté míry funkčním znakem. Usnadňuje život v členitém těžko
schůdném terénu. šimbajny – výraz pro záněty šlach
natahovačů na přední části holení, nejčastěji u dostihových koní šiml – viz bělouš škola – vrcholný způsob výcviku
a předvádění koní s uplatněním mnoha umělých chodů a figur. Existuje
klasická, vysoká nebo španělská škola podle zaměření. šlechtitelský (kmenový) chov – chov, v němž jsou
zařazeni jedinci s nejlepším dědičným založením a jehož cílem je
produkce chovných jedinců. šoška – zduřenina na patním výčnělku hlezenního
kloubu, způsobená zánětem synoviálních váčků, úrazem nebo výživou. Vada
vzhledu, funkci kloubu neovlivňuje. španělský
krok
– cirkusově vycvičené přehnané zvedání předních nohou téměř do vodorovné
polohy. Činnost zádě je přitom nepatrná a není v souladu s činností
předku. špánek – kostní výrustek na přechodu hlezna
v holeň na vnitřní straně hleznového kloubu špric – vzdálenost 300 – štěpená (louplá)
záď – mohutně osvalená záď převážně těžkých chladnokrevníků
s hlubokým žlábkem uprostřed. štičí profil – typický znak arabských koní. Klenuté čelo, hřbet nosu mírně prohloubený, konkávní. |
|
tažný kůň – označení koně,
jednostranně využívaného v zápřeži. telecí
koleno
– deformace karpálního kloubu; holeň je ohnuta směrem dozadu. Vada zevnějšku
i funkce přední nohy. tělesné
rozměry
– určují rámec a jeho tělesné tvary. Pro obecnou charakteristiku jsou
nejvýznamnější tři: kohoutková výška (absolutní, tedy hůlková), obvod holeně
a obvod hrudi. temperament – nervová složka
konstituce, důležitý činitel ovlivňující výkonnost. Podmiňuje jej výše prahu
dráždivosti nervové soustavy. Rozeznáváme temperament živý a klidný,
z nichž každý má několik subtypů. Krajními
formami jsou temperament předrážděny a apatický. teplokrevník – označení lehčího,
živějšího koně vhodného k jízdě a lehčímu tahu ( na rozdíl od
chladnokrevníka ). Teplokrevníci jsou často smíšeného původu, k jejich
zlepšování se užívalo i plnokrevníků. Jsou většinou orientálního původu. těsné
kopyto
– strmé rovné kopyto s užší střelkou a těsnějšími patkami. tkalcování – zlozvyk, který se
projevuje přenášením váhy z jedné přední nohy na druhou za součastného
kývavého pohybu hlavy tolt – viz. mimochod trdlice – viz. podsedlí trenza – uzdečka traverzála – je to získaný chod
koně. Kůň se současně pohybuje dopředu a do strany na dvou stopách, přitom
vnitřní nohy překračují vnější. Provádí se v klusu a ve cvalu. tribunní
skok
– efektní výškodálkový skok ve steeplechase,
zpravidla nejtěžší v celém dostihu. Bývá postaven blízko diváků, u
prvních míst. trojkoruna – vítězství ve všech
klasických dostizích, které jsou přístupny i hřebcům: Velká jarní cena ( trysk – čtyřdobý prodloužený
cval. Nohosled je: levá přední, pravá zadní, levá
přední, pravá přední. třmeny – součást sedla, která
prošla dlouhým vývojem. Tvar třmenů je podmíněn pracovním využitím koně. Původně
byly třmeny kulaté, protože kočovníci, kteří je vymysleli, jezdili
v měkké obuvi. Později byly třmeny botičkové.
Jezdci trávící v sedle celý den využívají třmeny široké. turf – dostihový sport s přenosným
systémem různých typů dostihů s přesnými pravidly. Zahrnuje dostihy
rovinné, překážkové a klusácké a vychází z anglické tradice. tušírka – bič. Viz. bič typ koně – souhrn charakteristických vlastností, tělesných
tvarů a jimi podmíněných užitkových vlastností, jimiž se vyznačují
příslušníci určité skupiny koní. Existují skupiny koní, které nelze označit
za plemeno, protože nemají plemennou knihu a na původu mnoho nezáleží, ale splňují určité nároky. Jsou to např. hunter ( honební kůň ), hack, kob apod. |
|
udidlo – součást uzdění, které
se vkládá koni do huby. Je napojeno na lícnice, do kroužku se upínají otěže.
Slouží k ovládání koně. Užívá se hodně typů udidel: jednokroužkové
s lomeným udítkem, lomené udidlo s olivami, lomené udidlo
s roubíky, nelomené udidlo, pelham
s pevnými nebo pohyblivými hýbly. úhoří
hřbet
– černý nebo tmavý hřbetní pruh, táhnoucí se od kštice až po kořen ocasu.
Typický znak původních divokých koní. Objevuje se u primitivních plemen
plavého nebo šedého zbarvení. úprava
hřívy a ohonu – hříva složená z vlasin ( slabší typ žíní ) se kromě česání přistřižuje na různou délku nebo zaplétá. Při česání se
hříva obyčejně klade na jednu stranu krku, u jezdeckých koní vlevo, u
kočárových na vnější stranu, u pracovních naopak na vnitřní. Na krátko se
stříhá u koní sportovních, např. u pólo
poníků, aby nepřekážela, nebo u těžkých chladnokrevníků, aby vynikla
mohutnost šíje. Zaplétá se u dostihových a sportovních nebo u těžkých tažných
na přehlídky. Ohon se stříhá nakrátko, svazuje v uzel, proškubává a
prostřihuje nebo ovazuje. Platí předpisy pro jednotlivá plemena dle
standartu. uzdečka – jednoduchý způsob
uzdění koně při výcviku, práci i sportu uzdění – důležitá část postroje,
zajišťující ovládání koně. Základem je ohlávka jezdecká nebo postrojová,
ovládání koně zaručuje udidlo vložené do tlamy koně, které jezdec nebo kočí
ovládá otěžemi nebo opratěmi. Existuje mnoho typů uzdění podle účelu i podle
vlastností koní. |
|
vady – existuje mnoho vad,
které poškozují vzhled i výkon koně. Vady chodu – nízký, šouravý, kroutivý,
zkřížený, brousivý apod. Vady kopyta – kopyto těsné
( zúžené ), střelka nedosahuje na zem, kopyto nepravidelné, příkré ( příliš strmé ), ostroúhlé ( ploché )
při příliš měkké spěnce, vkročné nebo
rozkročné ( vychýlení osy nohy ven nebo dovnitř ) apod. Vady noh –
nejčastější je na zadních nohách „kravský postoj“, tj. sblížená hlazna nebo naopak šavlovitý postoj. U předních bývá
„telecí koleno“ způsobené zakřivením holeně, „modlení“ apod. Vady trupu –
hřbet prosedlaný, příliš měkký a prohnutý, naopak kapří hřbet, mezi kohoutkem
a bedry vyklenutý. Dále příliš krátký nebo příliš dlouhý, slabý hřbet. valach – kastrovaný hřebec.
Kastraci se hřebec většinou podrobuje do jednoho roku věku. Kastráti jsou
klidnější a jejich pracovní využití je méně náročné. vážnice – místnost, v níž se
váží jezdci včetně sedla a výstroje před dostihem a po dostihu vekslování – měnění nohy při cvalu.
Kůň cválá napřed buď levou, nebo pravou nohou, cítí-li v některé únavu,
pak je přehazuje. věk koně – většina teplokrevníků
dospívá později než koně chladnokrevní. Do kategorie hříbat se u nich počítá
dorost do stáří tří let (mimo A1/1 a klusáky), u chladnokrevníků do stáří dva
a půl roku. Teplokrevní koně fyzicky dospívají asi v pěti letech,
chladnokrevní o rok dříve. Velká
liverpoolská – v originále Grand National
Liverpool Steeplechase. Založena 1839. Překážkový dostih na závodišti v Aintree, dlouhý Velká
pardubická steeplechase – založena 1874. Překážkový dostih na vendefána – otočný bod ve steeplechase, vysoký kolík
s praporkem na vrcholu. vlastnost (znak) – určitý způsob
charakteristiky koně, ať už morfologický (stavba a vzhled těla), fyziologický
(funkce organismu), či psychický, tedy charakteristika vzhledu, výkonnosti či
psychických vlastností. vlčí zub – zakrnělý zub,
vyrůstající ojediněle jako atavimus před řadou
mléčných stoliček vodič – kůň, který dělá nejvhodnější tempo pro svého
stájového druha. vozhřivka
–
velmi nakažlivá choroba, v aktuální formě provázená vysokými horečkami,
tvorbou vředů, zpravidla končí smrtí vraník – kůň s černou srstí,
černými žíněmi v hřívě i ocasu. Nenajdete na něm hnědý chlup. vrtkavost – neboli tvrdohlavost. Kůň odmítá kráčet
v přikázaném směru. všestranný
kůň –
zvíře cvičené pro skokové soutěže, drezúru a jízdu v terénu. vyhazování – pohyb, při němž kůň
s vyklenutým hřbetem vyskakuje všemi čtyřmi do vzduchu. Dopadá na
napjaté přední nohy se skloněnou hlavou; zadní končetiny při tom prudce
vymrští vzad. výkonnostní
zkoušky
– systém testů určujících jedince podle rozhodujících znaků jeho
výkonnostního (užitkového) typu. Např. hannoverští hřebci se pro zařazení do
stavu plemeníků v hřebčinci Celle po
jedenáctiměsíčním výcviku testují v těchto zkušebních disciplínách:
charakter, temperament, všeobecná výkonnostní schopnost, jezditelnost,
skokové schopnosti, krok, klus, cval, terénní jízda, honební cval.
Z nich se vypočítávají indexy: drezurní, skokový a celkové výkonnosti.
Výkonnostní zkoušky anglických plnokrevníků a klusáků jsou opakovanou přesně
stanovenou testací v dostizích. vysoká škola – klasické umění ovládání koně na základě anglických a středověkých pravidel, vyplývajících z jeho bojového umění. |
|
westernové
ježdění – americký styl jízdy. Otěže se drží jednou rukou, třmenové řemeny jsou
dlouhé, sed hluboký. Tímto způsobem jezdili kovbojové, kteří trávili
v sedle spoustu času. |
|
zahrádka – překážka ve
steeplechase. Živý plot, příkop, silniční profil, příkop a živý plot. záď – takto se označuje partie
od zadního okraje slabiny po kořen ocasu a dolů až ke skočnému kloubu. Záď
může být rovná, kulatá, střechovitá, loplá atd. zášlap – poranění kopytní
korunky, nejčastěji ozubem podkovy druhé nohy zebrování – tmavé pruhy na dolní
části předních a někdy i zadních končetin. Původní znak divokých koní nebo
primitivních plemen. zkoušení
klisen
– zjišťování, zda je klisna v říji (u zkušební stěny 2,5 x 1,5m,
z druhé strany stojí hřebec) zkoušky
výkonnosti – jsou u většiny užitkových koní podmínkou nejen zařízení do práce,
ale i do chovu. Výcvik a typ zkoušek je dán pracovním zaměřením koně a
předchází mu celkové posouzení. Zkoušky jsou jednostranné a všestranné,
příprava na první trvá 3 až 4 měsíce, na druhé 6 až 11 měsíců. Zaručují
kvalitu chovu. zkracování ocasu – u některých, zejména
chladnokrevných plemen se amputuje část ocasu, jednak aby vynikl tvar zádě a
jednak, aby se žíně nezaplétaly do postraňků apod. V některých zemích,
např. v Anglii, je zakázáno. zmetání – vypuzení nedonošeného
mrtvého plodu z dělohy (způsobeno infekcemi, úrazem, špatnou výživou,
nemocemi) |
|
žíně – dlouhé vlasy z ohonu a hřívy koně (
jemnější se nazývají vlasiny ). Mohou být rovné nebo zkadeřené (u některých, hlavně španělských plemen) a
patří k velmi žádaným produktům k výrobě hudebních nástrojů, vycpávání
apod. žokej – jezdec. U nás v součastné době titul pro
jezdce, který dosáhl vítězství nejméně v padesáti dostizích. žuchvy – nejširší místo hlavy
koně nad kloubem spojující čelisti. Nahromadění svalů v této partii,
tzv. hrubé žuchvy, kazí vzhled hlavy a je časté u
těžkých chladnokrevných plemen. |
|
|
|
© Zákaz kopírování chráněno autorským zákonem |